jen jednu otáku mám
a na tu se každou noc ptám.
co asi děláš?
teď v tuhle chvíli, v tomhle století,
mé myšlenky k tobě vždycky odletí.
Jsem sama, jen s obrazem tvé tváře v mysli,
jek srdcová dáma...
Opuštěná, jen s bolestí v srdci,
když na tvé oči vzpomenu si.
Vidělaj sem v nich celý svět.
Ten, ale brzy odkvetl.
Nevím, co si pořád namlouvám,
sama sebe se ptám:
Proč?
Nemělo se to stat, byl to chyba?