tehdy já věřila,
že láska je ta jediná.
Ta jediná, co mi může dát,
opravdovou chuť se milovat.
Když prošel ON, já cítlia,
jako by jeho ruka, mé srdce hladila.
V očích mých svět rozzářil
on důvodem byl jediným.
Však o pár týdnů později,
mě čím dál míň měl raději.
A já si říkám mám žít dál?
Vždyť vysmál se mi jak nějaký král!
Přitom je NIKDO, je jen Ten,
kterého hloupá holka miluje.
I když nechci mít ho ráda,
tak jsem stále srdcem ovládána.
Tak i láska mě zklamala.
Byla pro mě snad úplně vším,
teď ji však proklínám a nechci žít dál!