close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

15. kapitola 2/3

8. ledna 2008 v 18:39
"Co? Co jsi viděl?" dožadoval se Ron, kdykoli si všiml, že sebou Harry trhnul.

"Tvář," zamumlal pokaždé Harry. "Ta samá tvář. Zloděj, který okrádá
Gregorovitche."

A Ron se otočil, ani se nenamáhal skrýt zklamání. Harry věděl, že Ron doufá, že mu přinese nějaké informace o jeho rodině nebo o Fénixově řádu, ale konec konců, on, Harry nebyl žádná televizní anténa; mohl vidět jen to, o čem zrovna Voldemort přemýšlel a ne že si naladil, co by rád.

Zřejmě se Voldemort nekonečně zaobíral touto mladou šťastnou tváří, a Harry si byl jistý, že její jméno a bydliště nevěděl Voldemort stejně jako on sám. Jak Harryho jizva stále pálila, veselý, blonďatý chlapec ho neustále mučil v jeho vzpomínkách. Naučil se potlačovat jakýkoliv projev své bolesti a neklidu, takže ostatním dvou neodhalil nic jen netrpělivost při zmínkách o tom zloději. Nemohl je zcela vinit, když byli tak zoufalý z tíhy viteálu.

Když se dny natáhly již na týdny, Harry začal mít podezření, že Ron a Hermiona si povídají bez něj a o něm. Párkrát přestali mluvit, když Harry vstoupil do stanu, a dvakrát je náhodou přistihl, schovaný v krátké vzdálenosti, jak mají hlavy u sebe a rychle mluví. V obou případech ztichli, když si uvědomili, že se k nim blíží a pospíšili si ve shánění dřeva nebo vody, aby vypadali zaneprázdnění.

Harry si nemohl pomoci, ale byl zvědavý, jestli prostě souhlasil s tím, v čem on nyní viděl bezpředmětnou a potulnou cestu, protože si mysleli, že má nějaký tajný plán, který by jim řekl správný směr. Ron se vůbec nenamáhal skrývat svou špatnou náladu a Harry se začal obávat, že Hermiona je také zklamaná jeho chabým vedením. V zoufalství se snažil přemýšlet o dalších místech pro viteál, ale jediný, který mu neustále přicházel na mysl byly Bradavice a stejně jako nikdo z ostatních si nemyslel, že by to bylo pravděpodobné a přestal to připomínat.

Podzim se převalil krajinou, když jí procházeli. Nyní stavěli stan na kompostech ze spadaného listí. Přírodní mlha se přidala k té od mozkomorů; vítr a déšť jim způsobovali další problémy. A fakt, že se Hermiona zlepšila v rozpoznávání jedlých hub, nemohl vyrovnat jejich postupnou izolaci, nedostatek lidské společnosti a jejich naprostou ignoraci dění ve válce proti Voldemortovi.

"Moje matka," řekl Ron v noci, když seděli ve stanu na břeh u řeky ve Walesu,
"umí vytvořit dobré jídlo z řídkého vzduchu."

Rozmrzele strkal do hromádky spálených šedých ryb na talíři. Harry se automaticky podíval na Ronův krk a viděl, přesně jak očekával, třpytící se zlatý řetěz s viteálem. Podařilo se mu přemoct nutkání nadávat Ronovi, jehož postoj se vždy lehce zlepšil, jak Harry věděl, když přišlo na sundání medailonu.

"Tvá matka nedokáže vytvořit jídlo z trocha vzduchu," namítla Hermiona, "nikdo to nedokáže. Jídlo je první z pěti Nejdůležitějších Výjimek při Gampově Právu Elementárního Přem-"

"Můžeš mluvit normálně anglicky, prosím?" ozval se nerudně Ron žmoulající rybu mezi zuby.

"Je nemožné vytvořit jídlo z čehokoliv! Můžeš si jídlo přivolat, pokud ovšem víš odkud, můžeš je přeměnit, můžeš si je zmnožit, pokud máš při ruce to-"

"Prosím tě, netrap nás dál. Je to strašné," přerušil ji Ron.

"Harry tu rybu chytil a já jen udělala to nejlepší, co jsem mohla! Asi sis nevšiml, že jsem to vždycky já, kdo třídí jídlo, už jen z toho důvodu, že jsem holka, předpokládám!"

"Ne, protože ty předpokládáš, že jsi nejlepší v kouzlech a čárech!" odhodil míč na její stranu hřiště.

Hermiona vyskočila, až shodila na zem opékací vidlici.

"Jestli chceš, Ronalde, můžeš zítra vařit ty! Můžeš jít hledat ingredience a zkusit vykouzlit něco, co bude aspoň trochu k jídlu! A já tady budu sedět a dělat obličeje a budu pořád vzdychat, jak to děláš-"

"Buďte zticha!" řekl hlasitě Harry vyskočiv na nohy a lamentoval oběma rukama.
"Buďte zticha, můj bože!"

Hermiona vypadala zaraženě.

"Jak ho můžeš podporovat, on přece vždycky tak těžce a náramně vaří-"

"Ztichni, Hermiono! Někoho jsem slyšel!"

Harry se pokoušel poslouchat víc a rukama se ty dva pokoušel uklidnit. Ale neslyšel nic jiného než šum listů nebo proud tekoucí vody vedle nich. Porozhlédl se, uviděl lotroskop, který se ale nehýbal.

"Vyčarovala jsi kolem nás Ševelisimo, že?" zašeptal Harry k Hermioně.

"Ano," řekla tiše. "Ševelisimo, Iluzorní zaklínadla, kouzla na odpoutání pozornosti mudlů, všecko. Nemohou nás vidět nebo slyšet, kdekoli a kdokoli jsou."

Harry zaslechl odírání a škrábání a zvuk odvalujících se kamenů, hovor nějakých lidí, silné šplouchání vody. Harry, Ron a Hermiona vytáhli své hůlky a čekali. Kouzla, která rozmístili kolem sebe, byla naštěstí dostačující i ve tmě, která je rovněž chránila před zraky mudlů a obyčejnými kouzelníky, ovšem pokud to byli vážně Smrtijedi, mohli počítat s tím, že jejich obranná kouzla budou podrobena první zkoušce před černou magií.

Hlasy se stávaly hlasitějšími a srozumitelnějšími a muži se pomalu blížili ke břehu řeky. Harry počítal se vzdáleností dvaceti stop, ale kvůli zurčení řeky to nebylo vůbec jisté.

Hermiona uchopila perleťovou kabelu a začala hledat; konečně se jí podařilo najít ultradlouhé uši a hodila je Ronovi a Harrymu, kteří si je spěšně vložili do uší a poslouchali, co se děje před stanem.

Mezi napjatými sekundami Harry uslyšel unavený mužský hlas.

"Tady by mohli být nějací lososi, tedy alespoň jsem s tím počítal, ačkoli není na ně příliš brzy? Accio losos!"

Párkrát to zvláštně zastříkalo a poté proti proudu vyskočila ryba. Někdo vděčně vykřikl jako prasátko.
Harry si vložil ultradlouhé uši hlouběji: přes tekoucí vodu bylo složitější zaslechnout, co si povídají. Jenže oni nehovořili angličtinou, nebo jiným lidským jazykem. Byl to hrubý nemelodický tón, jaký kdy v životě slyšeli. Připomínalo to chrčení a jakési drnčení, spíš hrdelní zvuky. Jeden z nich hovořil hlubším, pomalejším hlasem, narozdíl od druhého.

Oheň tančil na druhé straně břehu, letmé stíny procházely mezi plameny a stanem. Vůně opékaného lososa Harrymu, Ronovi a Hermioně zatemňovala správný úsudek. Poté už jen slyšeli cinkání příborů o talíře nově příchozích a první z mužů začal opět hovořit.

"Tady Griphooku, Gornuku."

"Skřeti", udělala Hermiona grimasu Harryho směrem a ten přikývl.

"Děkujeme," řekli skřeti unisono v angličtině.

"Takže, vy tři jste jak dlouho na útěku?" zeptal se další hlas teď už vyzrálý a příjemnější, byl to hlas Harrymu nejasně známý, Harry jen nevěděl, neměl představu o koho jde.

"Šest týdnů... nebo sedm? Už jsem zapomněl," odpověděl unavený muž. "Potkal jsem Griphooka jako prvního a nekrátce na to potom Gornuka. Je hezké mít společnost."

Tady udělal menší odmlku.

"A co tebe přimělo odejít, Tede?" pokračoval.

"Věděl jsem, že pro mne přijdou," zazněl opět ten přátelský veselý hlas, Tedův hlas a Harry najednou pochopil, o koho tu jde: byl to otec Tonksové!

"Slyšel jsem totiž, že se kolem mého obydlí pohybují Smrtijedi, takže jsem se rozhodl rychle, a to odejít pryč.
"Odmítl jsem výjimku být registrován jako mudla, viděl jsem to jako otázku času, věděl jsem, že musím opustit svou rodinu. Moje žena je v pořádku, ona je totiž čistokrevná čarodějka. A pak jsem potkal tadyhle Deana, asi před pár dny, že chlapče?"

"Jo," odpověděl další hlas, který byl už nyní Harrymu, Ronovi i Hermioně důvěrně známý. Pocítili záchvěv vzrušení, vždyť šlo o jejich nebelvírského spolužáka Deana Thomase!

"Mudla?" zeptal se první muž.

"Ano, dalo by se říct," řekl Dean. "Můj otec opustil mou matku, když jsem byl ještě malé dítě. Nemám žádný důkaz, jestli byl třeba kouzelník."

Nastalo ticho, tedy krom neustálého žvýkání, pak ale Ted promluvil znovu.

"Musím říct, Dirku, jsem překvapen, že jsem tě dokázal doběhnout. Potěšen, ale překvapen. Říkal jsi, že jsi byl chycen."

"Byl," řekl Dirk, " byl jsem napůl cesty do Azkabanu, když se mi povedlo utéct. Někdo Dawlishe omráčil a já si pak vzal jeho koště. Bylo to jednodušší, než si myslíš: nepočítal jsem s tím, že bude za moment v pořádku. Ale byl hodně popletený. Rád bych si potřásl rukou s kouzelníkem nebo s čarodějkou, kdo mi zachránil život."

Tady nastala další pauza, kdy jen praskal oheň a bylo slyšet šumění vody.

Teď řekl: "A kde jste se vzali vy dva? Já, ehm, žil v přesvědčení, že sloužíte tomu - jehož - jméno - nesmíme - vyslovit."

"Pak jste žil ve špatném přesvědčení," odpověděl skřet s pisklavějším hláskem. "My si žádnou stranu nevybíráme. Tohle je válka čistě jen mezi kouzelníky."

"Jak jste se sem potom dostali?"

"Můj dojem byl v rozumnosti," řekl skřet s hlubším tónem řeči. "Být odmítnut jsem považoval za nemístnou žádost. Mohu říci, že má osoba se cítila bezpečněji v ohrožení."

"O co vás žádali?" zeptal se Ted.

"Špatné povinnosti - přiměřené důstojnosti mé rasy," odpověděl skřet, jeho hlas byl tvrdší a méně lidský, jak to řekl. "Nejsem domácí skřítek."

"A co ty, Griphooku?"

"Stejné důvody," řekl skřet vysokým hlasem. "Gringottovi už dále nejsou kontrolováni výhradně mou rasou. Neuznávám žádného kouzelníka jako svého pána."

Ještě si něco v nářečí zamrmlal pod vousy a Gornuk se usmál.

"Je tady něco k smíchu?" zeptal se Dean.
"Říkal,"odpověděl Dirk, "že existují věci, které kouzelníci také neuznávají."

Nastala krátká pauza.

"Nechápu to," řekl Dean.

"Já jsem udělal svoji malou pomstu před tím, než jsem odešel," řekl Griphook anglicky.

"Jsi správnej chlap - skřet," poznamenal Ted letmo. "Předpokládám, že se nepodařilo uzamknout Smrtijeda v jednom z těch starých trezorů s vysokou ostrahou."

"Kdybych ho tam měl , ten meč by mu stejně nepomohl probít se ven," odpověděl Griphook.

"Dean a já tady pořád něco postrádáme," řekl Ted.

"Třeba je to Severus Snape, ačkoli on to neví," řekl Griphook a oba skřeti propukli ve zlomyslný smích.
Uvnitř stanu bylo Harryho dýchání mělké vzrušením: on a Hermiona na sebe zírali a poslouchali nejpozorněji, jak jen dokázali.

"Neslyšel jsi o tom, Tede?"zeptal se Dirk. "O dětech, kteří se snažili ukrást Nebelvírův meč ze Snapeovy kanceláře v Bradavicích?"

Jako by Harrym projel elektrický výboj, drásající každý jeho nerv, takže stál na místě jako přikovaný.

"Neslyšel jsme o tom," řekl Ted, "nepsali to v Denním Věštci?"

"Těžko," usmál se Dirk. "Griphook mi tady řekl, že o tom slyšel od Billa Weasleyho, který pracuje tady v bance. Jedno z dětí, které se pokoušelo vzít meč, byla Billova mladší sestra."

Harry letmo pohlédl směrem k Hermioně a Ronovi, kteří svírali ultradlouhé uši, tak pevně, jako záchranné lano.

"Ona a pár jejích přátel se dostali do Snapeovy kanceláře a rozbili skleněnou vitrínu, kde byl patrně uložen meč. Snape je chytil na schodišti, když se pokoušeli propašovat meč.

"Ah, měli štěstí," řekl Ted. "Co si mysleli, že by byli schopni použít ten meč proti Vy-víte-komu" Nebo proti Snapeovi samotnému?"

"Takže, ať si mysleli, že s tím mečem udělají cokoli, Snape se rozhodl, že ten meč nebyl na stávajícím místě v bezpečí," řekl Dirk. "O pár dní později, dle mého předpokladu, dostal Snape pravomoc od Vy-víte-koho. Poslal tedy meč do Londýna, aby byl raději uložen u Gringottů."

Skřeti se začali znovu smát.

"Pořád nechápu, co je tady vtipného," řekl Ted.

"Je to výmysl," zaskřehotal Griphook.

"Nebelvírův meč!"

"Ale ano. Je to kopie-excelentní kopie, jen co je pravda - ale je to produkt kouzelníků. Originál byl před staletími skut skřety a jistě měl vlastnosti, které mají pouze zbraně vyrobené skřety. Ať je Nebelvírův meč kdekoli, není v trezoru v Gringottově bance."

"Vidím," řekl Ted, " a chápu to tak, že ses neobtěžoval to Smrtijedům říct?"

"Nevidím důvod obtěžovat je informacemi," řekl samolibě Griphook, a teď se připojili ke Gornukovu a Dirkovu smíchu.

Ve stanu zavřel Harry oči, ochotný položit někomu na otázku, na kterou potřeboval odpověď. Po minutě, která mu připadala, jakoby jich bylo deset, se Dean podvolil: byl taky (Harry si to pamatoval skrz úder, který mu Dean ušťedřil) ex-přítelem Ginny.

"Co se stalo s Ginny a se všemi ostatními? Jedna, která se to pokoušela ukrást."

"Oh, byli potrestáni, a to tvrdě," řekl Griphook lhostejně.

"Jsou přesto v pořádku?" zeptal se rychle Ted, "myslím, že Weasleyovi nepotřebují více zraněných dětí, že?"

"Pokud se nemýlím, tak neutrpěli vážná zranění," odpověděl Griphook.

"Naštěstí pro ně," řekl Ted. " Se Snapeovou mocí předpokládám, že bychom měli být jenom rádi, že jsou ještě na živu."

"Copak vy tomu příběhu věříte? Vy, Tede?" otázal se Dirk. "Vy věříte, že Brumbála zabil Snape?"

"Samozřejmě, že ano," ozval se Ted. "Nechystáte si tu sednout a říct mi, že si myslíš, že s tím měl Potter co dočinění?"?"

"Je těžké v těchto dobách něčemu uvěřit," zamumlal Dirk.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama