Ještě té noci se jiný kouzelník doplazil k nejstaršímu bratrovi, který ležel na posteli omámený vínem, vzal mu jeho hůlku a pro jistotu rozřízl nejstaršímu bratrovi hrdlo. A tak si Smrt vzala prvního bratra.
Mezitím druhý z bratrů cestoval do domu, kde žil. Vytáhl kámen, který měl moc k tomu, aby vzkřísil mrtvé a třikrát jím otočil v ruce. K jeho nesmírnému úžasu a potěšení se před ním najednou objevila postava dívky, kterou doufal, že si vezme. Bohužel zemřela předčasně. Nyní mu však připadala smutná a chladná, jako by ji od něj dělil nějaký neviditelný závoj. A přestože se vrátila do smrtelného světa, nenáležela do něj a trpěla tím.
Nakonec to druhý bratr nevydržel a, hnaný šílenstvím a beznadějnou touhou se k ní připojit, se zabil. A tak si Smrt dostala i druhého bratra.
A přestože Smrt hledala třetího bratra mnoho let, nikde ho nemohla nalézt.
Nalezla ho teprve ve chvíli, když dosáhl opravdu velkého věku a odložil svůj neviditelný plášť, který předal svému synovi. Uvítal se s ní jako dávný přítel a byl rád, že mu pomohla, aby opustil tento svět."
Hermiona zavřela knihu.
Chvíli potom si Xenophilius uvědomil, že přestala číst; odtrhl oči od okna a řekl: "Vidíte, tady to máte."
"Ehm - co?" optala se zmateně Hermiona.
"Co? Nu, objevily se tu Relikvie Smrti," odpověděl Xenophilius.
Zvedl se od svého přeplněného stolu a škubnutím vytáhl kus pergamenu, který ležel mezi dvěma velkými knihami.
"Staré hůlky," poznamenal a jel prstem po pergamenu dále. "Životodárný kámen," poznamenal a zakroužil kolem dvou slov prstem. "A neviditelný plášť," dokončil, přičemž prsty dotáhl trojúhelník, v němž předtím znázornil kruh.
Hermionu tento symbol zaujal.
"Dohromady dávají," pokračoval, " Relikvie Smrti."
"Ale v příběhu se o žádných Relikviích Smrti nic neříká," ozvala se Hermiona.
"Ovšem že ne," odpověděl upjatě Xenophilus. "Je to jen příběh pro děti, který je má jen pobavit a nemá jim poskytovat nějaké informace. Pár z nás, kteří se o to zajímáme, dokážeme poznat, že tento prastarý příběh odkazuje vlastně na tři objekty, relikvie, které, pokud budou spojeny, učiní vlastníka pánem Smrti."
Na chvíli zavládlo ticho a Xenophilius opět pohlédl do okna. Slunce už postoupilo nízko nad obzor.
"Lenka by už brzy měla mít bublinatku hotovou," řekl potichu.
"Když říkáte 'pán Smrti',"ozval se Ron…
"Myslím tím, že dokáže ovládnout Smrt," prohlásil Xenophilius a zamával rukama.
"Dobyvatel. Přemožitel, můžeš to nazvat v podstatě jakkoli si vybereš.
"Ale…vy si opravdu…myslíte…" začala Hermiona opatrně a Harry jí pozoroval, jak se snažila vyvarovat skepticismu v hlase, "…vy věříte, že ty věci - ty relikvie - opravdu existují?"
Xenophilius pozvedl obočí.
"Ale samozřejmě!"
"Ale," nedala se Hermiona a Harry cítil, že se přestává ovládat, "pane Láskoráde, jak tomu můžete věřit -"
"Lenka mi o vás pověděla téměř všechno, mladá dámo," řekl Xenophilius. "Umíte sice myslet logicky, nejste neinteligentní, ale jste dost nevěřícná. Omezujete se. Uzavíráte svojí mysl."
"Možná by sis mohla zkusit půjčit klobouk, Hermiono," řekl Ron a pokývl k legračním pokrývkám hlav, které tam visely. Jeho hlas se otřásal smíchem.
"Pane Láskoráde," začala opět Hermiona, "všichni víme, že věci jako neviditělný plášť existují a někde se ukrývají. Jsou sice vzácné, ale existují. Jenomže -"
"Jenomže? Jenomže vám možná uniklo, že třetí relikvie je neviditelný plášť, slečno Grangerová! Chci říci, že to není obyčejný cestovní plášť, opatřený zastíracím kouzlem, anebo nějakými jinými podobnými kouzly. Pláště bývají utkány z chlupů Polovida, které onoho tvora sice z počátku dokážou ukrýt, ale s postupem času přestávají působit. Mluvíme opravdu o plášti, který dokáže svého nositele naprosto zneviditelnit, vydrží věčně a stále poskytuje utajení, bez ohledu na kouzla, která na něj dopadají. Kolikpak plášťů, jako je ten, který popisuji, jste už někdy viděla, slečno Grangerová?"
Hermiona otevřela ústa, aby mu odpověděla, ale potom je opět zavřela a pohlédla na něj zmateněji, než kdy předtím.
Harry s Ronem se na ni pokradmu podívali a Harry poznal, že všichni myslí na to stejné. Plášť podobný tomu, který Xenophilius právě popsal, je právě teď s nimi v mísnosti.
"Přesně," ozval se Xenophilius, jako kdyby všechny odzbrojil svým promyšleným argumentem. "Žádný z vás takovou věc nikdy neviděl. Pokud ho někdo má, musí být nesmírně bohatý, nemyslíte?" Vyhlédl opět z okna.
Obloha nyní dostávala slabě růžovou barvu.
"No, dobrá," řekla Hermiona celá nesvá. "Řekněme, že plášť existoval… ale co ten kámen, pane Láskoráde? Ten, který nazýváte Životodárný kámen?"
"Co je s ním?"
"No, jak může být skutečný?"
"Nemůžeme dokázat, že není," odvětil Xenophilius. Hermiona vypadala pobouřeně.
"Ale to je, promiňte, to je opravdu k smíchu! Nemůžeme dokázat, že neexistuje? To jako chcete říct, že si mám sehnat všechny oblázky na světě a začít je zkoumat? Myslím, to byste potom mohl tvrdit naprosto o všem, pro co neexistuje žádný podklad, jen vaše víra…"
"Ano, to bych mohl," řekl Xenophilius. "Jsem rád, že jste konečně pootevřela svoji mysl."
"Stará hůlka," pronesl Harry honem, než Hermiona stačila něco namítnout, "také si myslíte, že existuje?"
"No jistě! V tomto případě máme i důkazy!" řekl Xenophilius. "Stará hůlka je relikvií nejsnadněji vystopovatelnou, protože cestuje z ruky do ruky."
"A kde tedy je?" optal se Harry.
"Kde je? No, museli bychom zjistit, kdo byl její předchozí majitel," odvětil Xenophilius.
"Asi jste už slyšeli o způsobu, kterým k ní Egbert Egregious přišel, když zabil Emerica Evila? Nebo o tom, jak Godelot zemřel ve svém vlastním sklepě rukou svého syna, Herewarda, který si od něj tu hůlku prostě vzal? Či o tom, jak strašlivý Loxias vzal hůlku Baraabasovi Dverillovi, kterého zabil? Krvavá cesta staré hůlky postupuje napříč stránkami kouzelnické historie."
Harry pohlédl zběžně na Hermionu. Na Xenophiliuse se sice mračila, ale neodporovala mu.
"Tak kde si tedy myslíte, že se právě teď ta stará hůlka nalézá?" zeptal se Ron.
"Jó, kdo ví…" odpověděl Xenophilius, zíraje z okna ven. "Kdo ví, kde se skrývá stará hůlka… Zmínka se ztrácí u Acruse a Livia. Kdo nám může říct, který z nich porazil Loxiase a který mu vzal hůlku? A kdo potom porazil je? Ne, tohle nám historie nezodpoví." Odmlčel se.
Hermiona se opatrně zeptala: "Pane Láskoráde, má Peverellova rodina něco s dočiněním Relikvií Smrti?"
Xenophilius se zatvářil překvapeně a Harrymu něco sepnulo v hlavě, ale nemohl si uvědomit, co to bylo… Peverellovi… to jméno už někdy předtím slyšel.
"Vy jste na to přišla, mladá dámo!" vykřikl Xenophilius, který se narovnal ve své židli a zíral na Hermionu. "Myslím, že jste nám přinesla nové informace při našem pátrání po relikviích. Mnozí z nás věří, že Peverell má dokonce všechny - všechny relikvie!"
"Kdo je Peverell?" otázal se Ron.
"Jméno bylo napsané na jednom znaku u jednoho hrobu v Godricově Dole," řekla Hermiona, která pozorovala Xenophiliuse.
"Ignotus Peverell." "Skvěle!" řekl Xenophilius a vztyčil ukazováček, "ten symbol na hrobě je nezvratným důkazem Relikvií Smrti!"
"Proooč?" protáhl Ron.
"Proč? Protože tři bratři z příběhu se ve skutečnosti jmenovali Anticoch, Cadmus a - Ignotus! To oni byli prvními majiteli relikvií!"
Pohlédl letmo do okna, vyskočil na nohy a zamířil k točitým schodům.
"Počkejte chvilku, jdu se podívat, jak to vypadá s večeří," řekl, když scházel po schodech dolů. "Každý chce vždycky ochutnat náš recept - polévku se sladkovodní bublinatkou."
"Zřejmě půjde o ukázku z oddělení léčících jedy u Sv. Munga," vyhrkl Ron.
Harry počkal, než uslyšel, jak Xenophilius vkročil do kuchyně a potom promluvil.
"Co si o tom myslíš?" zeptal se Hermiony.
"Panebože, Harry," odpověděla unaveně, "to byla jen hromada nesmyslů. To ten znak určitě neznamená. To je jen nějaká podivná náhoda. Prostě jen ztráta času."
"Doufám, že si uvědomujete, že toto je muž, který nám přinesl ukázat domnělého muchlorohého chropotala," ozval se Ron.
"Vy jste tomu vyprávění o bratrech nevěřili?"
"Harry, toto je jen jedna z těch pohádek, která slouží k tomu, aby děti poučila, ne? Říká jim, aby si nekoledovaly o nesnáze, zbytečně nebojovaly a nepokoušely se změnit svůj životní osud. Prostě aby byli při zemi a hleděli si svého, potom bude všechno v pořádku.
"Nechcete si o tom promluvit?" ozval se Ron.
"Možná nám to pomůže odhalit, proč staré hůlky často provází neštěstí."
"O čem to sakra mluvíš?"
"Jde jen o jednu z těch pověr, ne? Jako že se v květnu narozené čarodějky provdají za mudly. Jinak by je postihlo těsně před půlnocí nového měsíce neštěstí - jejich hůlky přestanou fungovat. Určitě jste o tom už taky slyšeli. Mamka mi to vykládala dost často."
"Harryho i mě vychovali mudlové," připomněla mu Hermiona. "Nám vykládali jiné pohádky."
Hluboce si povzdechla, když se jí do nosu vedrala ostrá vůně vanoucí zespodu z kuchyně. Jediná dobrá věc, kterou způsobilo její podráždění na Xenophiliuse, byla ta, že se zřejmě přestala zlobit na Rona.
"Ale asi máš bohužel pravdu," řekla mu. "Je to jen pohádka. Příběh o morálce a o darech, které by si každý, kdo by měl možnost, vybral. O -"
Jakou náhodou na sebe všichni tři navázali: Hermiona pronesla "- o plášti," Ron řekl "o hůlce," a Harry dokončil "a o kameni."
Podívali se po sobě, zpola překvapeně a zpola pobaveně.
"Myslel jsem, že řekneš o plášti'," prohodil Ron směrem k Hermioně, "ale zase, nepotřebuješ být neviditelná, když máš hůlku. Neporazitelnou hůlku, Hermiono."
"No, tak neviditelný plášť už máme…" ozval se Harry, "…a, pokud jste si nevšimli, dost nám pomáhá," dokončila Hermiona. "Zatímco hůlka by přitahovala jen samé problémy -"
Mezitím druhý z bratrů cestoval do domu, kde žil. Vytáhl kámen, který měl moc k tomu, aby vzkřísil mrtvé a třikrát jím otočil v ruce. K jeho nesmírnému úžasu a potěšení se před ním najednou objevila postava dívky, kterou doufal, že si vezme. Bohužel zemřela předčasně. Nyní mu však připadala smutná a chladná, jako by ji od něj dělil nějaký neviditelný závoj. A přestože se vrátila do smrtelného světa, nenáležela do něj a trpěla tím.
Nakonec to druhý bratr nevydržel a, hnaný šílenstvím a beznadějnou touhou se k ní připojit, se zabil. A tak si Smrt dostala i druhého bratra.
A přestože Smrt hledala třetího bratra mnoho let, nikde ho nemohla nalézt.
Nalezla ho teprve ve chvíli, když dosáhl opravdu velkého věku a odložil svůj neviditelný plášť, který předal svému synovi. Uvítal se s ní jako dávný přítel a byl rád, že mu pomohla, aby opustil tento svět."
Hermiona zavřela knihu.
Chvíli potom si Xenophilius uvědomil, že přestala číst; odtrhl oči od okna a řekl: "Vidíte, tady to máte."
"Ehm - co?" optala se zmateně Hermiona.
"Co? Nu, objevily se tu Relikvie Smrti," odpověděl Xenophilius.
Zvedl se od svého přeplněného stolu a škubnutím vytáhl kus pergamenu, který ležel mezi dvěma velkými knihami.
"Staré hůlky," poznamenal a jel prstem po pergamenu dále. "Životodárný kámen," poznamenal a zakroužil kolem dvou slov prstem. "A neviditelný plášť," dokončil, přičemž prsty dotáhl trojúhelník, v němž předtím znázornil kruh.
Hermionu tento symbol zaujal.
"Dohromady dávají," pokračoval, " Relikvie Smrti."
"Ale v příběhu se o žádných Relikviích Smrti nic neříká," ozvala se Hermiona.
"Ovšem že ne," odpověděl upjatě Xenophilus. "Je to jen příběh pro děti, který je má jen pobavit a nemá jim poskytovat nějaké informace. Pár z nás, kteří se o to zajímáme, dokážeme poznat, že tento prastarý příběh odkazuje vlastně na tři objekty, relikvie, které, pokud budou spojeny, učiní vlastníka pánem Smrti."
Na chvíli zavládlo ticho a Xenophilius opět pohlédl do okna. Slunce už postoupilo nízko nad obzor.
"Lenka by už brzy měla mít bublinatku hotovou," řekl potichu.
"Když říkáte 'pán Smrti',"ozval se Ron…
"Myslím tím, že dokáže ovládnout Smrt," prohlásil Xenophilius a zamával rukama.
"Dobyvatel. Přemožitel, můžeš to nazvat v podstatě jakkoli si vybereš.
"Ale…vy si opravdu…myslíte…" začala Hermiona opatrně a Harry jí pozoroval, jak se snažila vyvarovat skepticismu v hlase, "…vy věříte, že ty věci - ty relikvie - opravdu existují?"
Xenophilius pozvedl obočí.
"Ale samozřejmě!"
"Ale," nedala se Hermiona a Harry cítil, že se přestává ovládat, "pane Láskoráde, jak tomu můžete věřit -"
"Lenka mi o vás pověděla téměř všechno, mladá dámo," řekl Xenophilius. "Umíte sice myslet logicky, nejste neinteligentní, ale jste dost nevěřícná. Omezujete se. Uzavíráte svojí mysl."
"Možná by sis mohla zkusit půjčit klobouk, Hermiono," řekl Ron a pokývl k legračním pokrývkám hlav, které tam visely. Jeho hlas se otřásal smíchem.
"Pane Láskoráde," začala opět Hermiona, "všichni víme, že věci jako neviditělný plášť existují a někde se ukrývají. Jsou sice vzácné, ale existují. Jenomže -"
"Jenomže? Jenomže vám možná uniklo, že třetí relikvie je neviditelný plášť, slečno Grangerová! Chci říci, že to není obyčejný cestovní plášť, opatřený zastíracím kouzlem, anebo nějakými jinými podobnými kouzly. Pláště bývají utkány z chlupů Polovida, které onoho tvora sice z počátku dokážou ukrýt, ale s postupem času přestávají působit. Mluvíme opravdu o plášti, který dokáže svého nositele naprosto zneviditelnit, vydrží věčně a stále poskytuje utajení, bez ohledu na kouzla, která na něj dopadají. Kolikpak plášťů, jako je ten, který popisuji, jste už někdy viděla, slečno Grangerová?"
Hermiona otevřela ústa, aby mu odpověděla, ale potom je opět zavřela a pohlédla na něj zmateněji, než kdy předtím.
Harry s Ronem se na ni pokradmu podívali a Harry poznal, že všichni myslí na to stejné. Plášť podobný tomu, který Xenophilius právě popsal, je právě teď s nimi v mísnosti.
"Přesně," ozval se Xenophilius, jako kdyby všechny odzbrojil svým promyšleným argumentem. "Žádný z vás takovou věc nikdy neviděl. Pokud ho někdo má, musí být nesmírně bohatý, nemyslíte?" Vyhlédl opět z okna.
Obloha nyní dostávala slabě růžovou barvu.
"No, dobrá," řekla Hermiona celá nesvá. "Řekněme, že plášť existoval… ale co ten kámen, pane Láskoráde? Ten, který nazýváte Životodárný kámen?"
"Co je s ním?"
"No, jak může být skutečný?"
"Nemůžeme dokázat, že není," odvětil Xenophilius. Hermiona vypadala pobouřeně.
"Ale to je, promiňte, to je opravdu k smíchu! Nemůžeme dokázat, že neexistuje? To jako chcete říct, že si mám sehnat všechny oblázky na světě a začít je zkoumat? Myslím, to byste potom mohl tvrdit naprosto o všem, pro co neexistuje žádný podklad, jen vaše víra…"
"Ano, to bych mohl," řekl Xenophilius. "Jsem rád, že jste konečně pootevřela svoji mysl."
"Stará hůlka," pronesl Harry honem, než Hermiona stačila něco namítnout, "také si myslíte, že existuje?"
"No jistě! V tomto případě máme i důkazy!" řekl Xenophilius. "Stará hůlka je relikvií nejsnadněji vystopovatelnou, protože cestuje z ruky do ruky."
"A kde tedy je?" optal se Harry.
"Kde je? No, museli bychom zjistit, kdo byl její předchozí majitel," odvětil Xenophilius.
"Asi jste už slyšeli o způsobu, kterým k ní Egbert Egregious přišel, když zabil Emerica Evila? Nebo o tom, jak Godelot zemřel ve svém vlastním sklepě rukou svého syna, Herewarda, který si od něj tu hůlku prostě vzal? Či o tom, jak strašlivý Loxias vzal hůlku Baraabasovi Dverillovi, kterého zabil? Krvavá cesta staré hůlky postupuje napříč stránkami kouzelnické historie."
Harry pohlédl zběžně na Hermionu. Na Xenophiliuse se sice mračila, ale neodporovala mu.
"Tak kde si tedy myslíte, že se právě teď ta stará hůlka nalézá?" zeptal se Ron.
"Jó, kdo ví…" odpověděl Xenophilius, zíraje z okna ven. "Kdo ví, kde se skrývá stará hůlka… Zmínka se ztrácí u Acruse a Livia. Kdo nám může říct, který z nich porazil Loxiase a který mu vzal hůlku? A kdo potom porazil je? Ne, tohle nám historie nezodpoví." Odmlčel se.
Hermiona se opatrně zeptala: "Pane Láskoráde, má Peverellova rodina něco s dočiněním Relikvií Smrti?"
Xenophilius se zatvářil překvapeně a Harrymu něco sepnulo v hlavě, ale nemohl si uvědomit, co to bylo… Peverellovi… to jméno už někdy předtím slyšel.
"Vy jste na to přišla, mladá dámo!" vykřikl Xenophilius, který se narovnal ve své židli a zíral na Hermionu. "Myslím, že jste nám přinesla nové informace při našem pátrání po relikviích. Mnozí z nás věří, že Peverell má dokonce všechny - všechny relikvie!"
"Kdo je Peverell?" otázal se Ron.
"Jméno bylo napsané na jednom znaku u jednoho hrobu v Godricově Dole," řekla Hermiona, která pozorovala Xenophiliuse.
"Ignotus Peverell." "Skvěle!" řekl Xenophilius a vztyčil ukazováček, "ten symbol na hrobě je nezvratným důkazem Relikvií Smrti!"
"Proooč?" protáhl Ron.
"Proč? Protože tři bratři z příběhu se ve skutečnosti jmenovali Anticoch, Cadmus a - Ignotus! To oni byli prvními majiteli relikvií!"
Pohlédl letmo do okna, vyskočil na nohy a zamířil k točitým schodům.
"Počkejte chvilku, jdu se podívat, jak to vypadá s večeří," řekl, když scházel po schodech dolů. "Každý chce vždycky ochutnat náš recept - polévku se sladkovodní bublinatkou."
"Zřejmě půjde o ukázku z oddělení léčících jedy u Sv. Munga," vyhrkl Ron.
Harry počkal, než uslyšel, jak Xenophilius vkročil do kuchyně a potom promluvil.
"Co si o tom myslíš?" zeptal se Hermiony.
"Panebože, Harry," odpověděla unaveně, "to byla jen hromada nesmyslů. To ten znak určitě neznamená. To je jen nějaká podivná náhoda. Prostě jen ztráta času."
"Doufám, že si uvědomujete, že toto je muž, který nám přinesl ukázat domnělého muchlorohého chropotala," ozval se Ron.
"Vy jste tomu vyprávění o bratrech nevěřili?"
"Harry, toto je jen jedna z těch pohádek, která slouží k tomu, aby děti poučila, ne? Říká jim, aby si nekoledovaly o nesnáze, zbytečně nebojovaly a nepokoušely se změnit svůj životní osud. Prostě aby byli při zemi a hleděli si svého, potom bude všechno v pořádku.
"Nechcete si o tom promluvit?" ozval se Ron.
"Možná nám to pomůže odhalit, proč staré hůlky často provází neštěstí."
"O čem to sakra mluvíš?"
"Jde jen o jednu z těch pověr, ne? Jako že se v květnu narozené čarodějky provdají za mudly. Jinak by je postihlo těsně před půlnocí nového měsíce neštěstí - jejich hůlky přestanou fungovat. Určitě jste o tom už taky slyšeli. Mamka mi to vykládala dost často."
"Harryho i mě vychovali mudlové," připomněla mu Hermiona. "Nám vykládali jiné pohádky."
Hluboce si povzdechla, když se jí do nosu vedrala ostrá vůně vanoucí zespodu z kuchyně. Jediná dobrá věc, kterou způsobilo její podráždění na Xenophiliuse, byla ta, že se zřejmě přestala zlobit na Rona.
"Ale asi máš bohužel pravdu," řekla mu. "Je to jen pohádka. Příběh o morálce a o darech, které by si každý, kdo by měl možnost, vybral. O -"
Jakou náhodou na sebe všichni tři navázali: Hermiona pronesla "- o plášti," Ron řekl "o hůlce," a Harry dokončil "a o kameni."
Podívali se po sobě, zpola překvapeně a zpola pobaveně.
"Myslel jsem, že řekneš o plášti'," prohodil Ron směrem k Hermioně, "ale zase, nepotřebuješ být neviditelná, když máš hůlku. Neporazitelnou hůlku, Hermiono."
"No, tak neviditelný plášť už máme…" ozval se Harry, "…a, pokud jste si nevšimli, dost nám pomáhá," dokončila Hermiona. "Zatímco hůlka by přitahovala jen samé problémy -"