close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

23. kapitola

10. ledna 2008 v 17:10

23. kapitola - Maylfoyovo panství


UPOZORNĚNÍ: Hermiona uvalila na Harryho bodavou kletbu, aby ho nepoznali doplněno zde

*Harry se podíval na dva ostatní, teď již pouhé obrysy ve tmě. Viděl Hermionu mířit hůlkou ne směrem ven, ale přímo do jeho obličeje.
Ozvala se rána, výbuch bílých jisker a pak…spadl v agónii neschopen nic vidět. Cítil, jak mu rychle natýká obličej pod jeho rukama, stejně jako slyšel kroky kolem sebe. *

"Zvedni se, ty nicko!"

Předtím, než to stačil zastavit, ho něčí ruce surově zvedly ze země. Někdo prohledal jeho kapsy a vzal trnkovou hůlku. Harry si svíral v dlaních nesnesitelně bolící tvář. Byla nateklá a rudá, jako by právě dostal nějaký alergický záchvat. Jeho oči připomínaly maličké štěrbiny, přes které sotva viděl. Když byl svázaný před stanem, spadly mu brýle, vše, co viděl, byly obrysy čtyř nebo pěti lidí zápasících s Ronem a Hermionou.

"Jdi-od-ní!" zařval Ron.Ozval se neomylný zvuk zlomeného kloubu: Ron zavřeštěl bolestí a Hermiona zakřičela, "Ne! Nech ho být, nech ho být!"

"Tvůj kluk dostane víc, než by dostal, když bude na mém seznamu," řekl nechutně známý skřehotající hlas. "Rozkošné děvče…jaké jednání…zajisté si užiji hebkosti kůže…"

Harrymu se protočil žaludek. Věděl, kdo to je, Fenir Šedohřbet, vlkodlak, který nosil smrtijedský plášť, na oplátku za to mohl povolit uzdu své divokosti.

"Prohledejte ten stan!" řekl jiný hlas.

Harry byl otočen směrem k zemi. Zadunění mu ovšem napovědělo, že Ron byl hozen vedel něj. Slyšeli kroky a rány, muž při prohledávání stanu převrátil židle.

"Tak, teď se podíváme, kohopak to tu máme," řekl Šedohřbet seshora škodolibým hlasem a převrátil Harryho na záda. Paprsek světla z hůlky mu dopadl na tvář a Šedohřbet se zasmál.

"Potřeboval bych máslový ležák, abych tohle dal dolů. Co se ti stalo, ty ohavo?"

Harry neodpověděl ihned.

"Ptal jsem se", zopakoval Šedohřbet a Harry dostal ránu do bránice, což mu způsobilo dvojnásobnou bolest, "co se ti stalo?"

"Bodnutí," zamumlal Harry. "Bodli mě."

"Jo, vypadá to tak," řekl druhý hlas.

"Jak se jmenuješ?" zavrčel Šedohřbet

"Dudley," odpověděl Harry.

"A křestní méno?"

"Já totiž --Vernon. Vernon Dudley."

"Zkontroluj seznam, Scabiore," nařídil Šedohřbet a Harry ho pozoroval, jak se přemístil bokem, podívat se dolů na Rona. "Co ty, zrzku?"

"Stan Silnička," řekl Ron.

"To tak," řekl muž, který se jmenoval Scabior. "Známe Stana Silničku, ten pro nás udělal trochu práce."

Ozvalo se další zadunění.

"Jsem Bardy," pokračoval Ron, a Harry mohl jistojistě říci, že v tu chvíli měl Ron plnou pusu krve.
"Bardy Weasley."

"Á Weasley?" zaskřehotal Šedohřbet. "Tak to seš spřízněný s krvezdrádcem, ikdyž nejseš mudla. A nakonec, tvoje krásná malá přítelkyně…" Tón jeho hlasu zbystřil Harrymu smysly.

"Jednoduché, Šedohřbete," řekl s výsměchem v hlase ostatním Scabior.

"Á, nemíním ji zatím zakousnout, uvidíme, jestli si vzpomene na své méno rychleji, než Barny. Kdo jsi ty, děvče?"

"Penelope Clearwater," řekla Hermiona. Zněla vyděšeně, ale přesvědčivě.

"Jak jsi na tom s krví?"
"Poloviční krev," odpověděla Hermiona.

"Dost jednoduché to zjistit," řekl Scabior "Ale všichni vypadají, jako by to byli ještě Bradavický studenti-"

"Odefli jsme," řekl Ron.

"Odešli jsme, si chtěl říct, co, zrzku?" řekl Scabior "Rozhodli jste si zatábořit, co? A mysleli jste si, že jen tak pro legraci můžete říkat jméno Temného pána?"

"Ne pfo legfaci," řekl Ron "Nechoda."

"Nehoda?" Ozvalo se mnoho výsměšných hlasů.

"Víš, kdo rád říká jméno Temného Pána, Weasley?" zabručel Šedohřbet, "Fénixův řád. Říká ti to něco?"

"De."

"Dobrá, neprokazují Pánovi Zla dostatečný respekt, tedy jméno bylo Tabooed. Pár členů Řádu následovalo tuhle cestu. No, uvidíme. Svažte je spolu s těmi dvěma dalšími zajatci."

Někdo zatáhl Harryho za vlasy a kousek ho odtáhl a pustil ho na zem do sedu. Pak ho začal svazovat zady k sobě s ostatními vězni. Harry byl stále na půl slepý, sotva něco přes své nateklé oči viděl. Když je muž konečně pořádně svázal, zeptal se Harry šeptem k ostatních zajatců.

"Má ještě někdo hůlku?"

"Ne." Ozvali se Ron i Hermiona z různých stran.

"Je to moje chyba. Řekl jsem to jméno. Omlouvám se-"

"Harry?"

"Byl to nový, avšak známý hlas, který přicházel zezadu za Harrym, od osoby svázané po Hermionině levici."

"Deane?"

"Jsi to ty! Kdyby zjistili, koho mají-! Jsou to zloději, hledají jen zajatce, které prodají za zlato."

"To nebyl špatný tah za jednu noc," říkal Šedohřbet, když pár okovaných bot procházel kousek od Harryho a slyšeli spousty ran zevnitř ze stanu. "Mudla, skřet na útěku, a tihle ulejváci. Zkontroloval jsi už jejich jména na seznamu, Scabiore?" zaburácel.

"Jo. Žádný Vernon Dudley na něm není, Šedohřbete."

"Zajímavé," řekl Šedohřbet. "Jak zajímavé."

Přikrčil se dolů za Harrym, který skrze neuvěřitelně maličkaté mezery mezi svýma napuchlýma očima viděl tvář pokrytou rozcuchanými vlasy, vousy se špičatými zahnědlými zuby a boláky v koutcích úst. Šedohřbet páchl stejně jako oné noci na vrcholu věže, kde zemřel Brumbál: špínou, potem a krví.

"Tak, ty nejsi hledaný co, Vernone? Nebo jsi na seznamu pod jiným jménem? V jaké koleji jsi byl v Bradavicích?"

"Zmijozel," odpověděl automaticky Harry.

"Vtipné, jak si všichni myslí, že to chceme slyšet," zašilhal Scabior pryč od stínů. "Ale žádný z nich nám není schopný říct, kde je jejich společenská místnost."

"Je v podzemí," řekl Harry zřetelně. "Vstoupíte tam skrze zeď. Je plná kostí a harampádí a je pod jezerem, takže světlo je tam zelené,"

Nastala krátká pauza.

"Dobrá, dobrá, vypadá to, že jsme vážně chytili malýho Zmijozela," řekl Scabior. "Bod pro tebe,Vernone, protože není moc mudlovských žáků ve Zmijozelu. Co dělá tvůj otec?"

"Pracuje na ministerstvu," zalhal Harry.

Věděl, že celý tenhle příběh může zkolabovat při jediném pokusu o ověření, ale na druhé straně to bylo to jediné, co mohl dělat, dokud jeho tvář znovu nezíská normální podobu. "Oddělení kouzelných nehod a katastrof."

"Víš co, Šedohřbete," řekl Scabior. "Myslím, že tam nějakej Dudley je."

Harry nemohl ani dýchat. Může jim pomoci štěstí, obrovské štěstí, aby se z toho ještě dostali?

"Tak, tak." řekl Šedohřbet a Harry slyšel malinké znepokojení v jeho bezcitném hlase a věděl, že Šedohřbet přemýšlí, jestli zrovna nenapadl a nezajal syna ministerkého úředníka..

Harryho srdce tlouklo tak silně, že mu připadalo, že naráží o provazy okolo hrudníku. Nepřekvapilo by ho, kdyby si toho Šedohřbet všiml.

"Pokud mluvíš pravdu, ty malej hnuse, nemusíš se bát malého výletu na ministerstvo. Myslím, že tvůj otec nás odmění za to, že tě doprovodíme."

"Ale," řekl Harry a pusu měl vyschlou na kost, "kdybyste nás prostě nechali..."

"Hej!" bylo slyšet výkřik zevnitř stanu. "Podívej na tohle, Šedohřbete!"

Temná postava chvátala proti nim a Harry uviděl stříbrný odlesk světla hůlky. Našli Nebelvírův meč.

"Moooc pěkný," řekl Šedohřbet uznale a vzal si od kumpána meč. "Vážně moc pěkný. Vypadá to jako skřetí práce. Kde jste vzali něco tak pěknýho?"

"Je mého otce," zalhal Harry a doufal, že je příliš velká tma, než aby Šedohřbet přečetl jméno vyryté přímo pod jílcem. "Půjčili jsme si ho na dříví..."

"Počkej chvíli, Šedohřbete! Podívej na tohle ve Věštci!"

Jak to Scabior řekl, Harryho jizva, která byla hluboko v jeho opuchlém čele, začala ostře pálit. Příliš jasně, než aby mohl vnímat cokoliv okolo sebe, uviděl věžovitou budovu, ponurou pevnost, temnou a odpudivou. Voldemortovy myšlenky byly najednou zase ostré. Klouzal směrem obrovské budově s euforickým pocitem blízkosti svého cíle...

Tak blízko..tak blízko...

S vypětím všech sil uzavřel Harry svou mysl Voldemortovým tužbám a vrátil se zpět do míst, kde zrovna ve tmě seděl připoutaný k Ronovi, Hermioně, Deanovi a Griphookovi a poslouchal Scabiora s Šedohřbetem.

"Hermiona Grangerová," říkal Scabior, "Mudlovská šmejdka, o které je známo, že cestuje s Harry Potterem."

Harryho jizva v tichu žhnula, ale on se překonával, aby zůstal na místě a nepřeskočil do Voldemortovy mysli. Slyšel zaskřípění Šedohřbetových bot, když si dřepl před Hermionu.

"Víš co, holčičko? Tenhle obrázek mi tě pekelně připomíná."

"To ne! To nejsem já!"

Hermionin vystrašený výkřik zněl spíš jako doznání.

"...o které je známo, že cestuje s Harry Potterem," opakoval tiše Šedohřbet.

Zavládlo hrobové ticho. Harryho jizva příšerně bolela, ale vší silou zápasil proti Voldemortovým myšlenkám. Nikdy nebylo tak důležité zůstat ve svých myšlenkách sám sebou.

"Nu, tohle nám trochu mění pohled na věc, že?" zašeptal Šedohřbet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama