Nikdo nepromluvil. Ztuhlý Harry cítil, jak ho bandité pozorují a jak se Hermionina ruka chvěje stejně jako jeho. Šedohřbet vstal a popošel pár kroků směrem k místu, kde seděl Harry. Znovu si dřepl, aby viděl Harrymu do jeho znetvořených rysů.
"Co to máš na čele, Vernone?" zeptal se ho jemně a Harry ucítil jeho dech ve chvíli, kdy přitiskl prst na jeho hlubokou jizvu.
"Nedotýkejte se jí! Vykřikl Harry. Nemohl to zastavit. Myslel, že ho ta bolest zničí."
"Myslel jsem, že nosíš brýle, Pottere?" dýchal Šedohřbet.
"Našel jsem brýle!" vyštěknul jeden z banditů stojících opodál. "Tam ve stanu jedny byly, Šedohřbete, počkej..."
A o chvíli později už měl Harry brýle zpátky na nose. Bandité se teď přibližovali a zírali na něj.
"Je to on!" vykřikl Šedohřbet. "Chytili jsme Pottera!"
Všichni ustoupili několik kroků zpět ohromeni tím, co udělali. Harry stále ještě bojující sám se sebou, aby zůstal v přítomnosti, nemohl přijít na nic, co by jim řekl. Kusé vize se míhaly na okraji jeho mysli...
...skrýval se pod vysokými zdmi pevnosti...
Ne, on je Harry, spoutaný a bez hůlky v obrovském nebezpečí...
...díval se nahoru, do nejvyššího okna té nejvyšší věže...
Je Harry a oni mluví tichým hlasem o jeho osudu...
...čas vyletět vzhůru...
"...a na ministerstvo?"
"Jdi někam s ministerstvem," zavrčel Šedohřbet. "Shrábnou odměnu a my z ní neuvidíme ani ň. Říkám vám, že ho vezmeme přímo k Vy-Víte-Komu."
"Přivoláš ho? Sem?" řekl Scabior a z jeho hlasu byla cítit úcta a strach.
"Ne," vyštěknul Šedohřbet, "Já nemám...říkali, že používají Malfoyův dům jako základnu. Vezmeme ho tam."
Harry si myslel, že ví, proč Šedohřbet Voldemorta nezavolá. Vlkodlak mohl nosit šaty Smrtijedů, pokud ho potřebovali, ale pouze nejužší okruh okolo Voldemorta byl označen znamením smrti. Šedohřbetovi nebylo dovoleno požívat této nejvyšší pocty.
Harryho jizva znovu vzplanula...
...a on vystoupil do noci, letěl přímo k oknům na vrcholu věže...
"...opravdu jistej, že je to on? Protože jestli není, Šedohřbete, tak jsme mrtvý."
"Kdo tady velí?" zařval Šedohřbet a zakrýval tak svou slabou chvilku. "Řek sem, že je to Potter a on a jeho hůlka, to je dvě stě tisíc galeonů, jasný? Ale jestli jste takový zbabělci, že nechcete jít se mnou - kdokoliv z vás - tak je všechno moje! A vezmu si k tomu i tu holku!"
...okno bylo zasazeno v černé skále, ne dost velké na to, aby se jím protáhl dospělý člověk...skrz něj byla vidět jen vychrtlá postava zkroucená pod přikrývkou...Mrtvá nebo spící...?
"Dobře!" řekl Scabior. "Takže jsme domluvený! A co se zbytkem, Šedohřbete, co uděláme s nima?"
"Mohlo by z nich taky něco kápnout. Máme dva mudlovský šmejdy, to je dalších deset galeonů. Ukaž ten meč. Jestli to jsou rubíny, tak je to dneska další malý štístko."
Vytáhli vězně na nohy. Harry slyšel Hermionin rychlý vystrašený dech.
"Vemte je a držte. Já si beru Pottera!" řekl Šedohřbet a chytl ho za chomáč vlasů. Harry cítil, jak mu jeho dlouhé žluté nechty škrábou o hlavu. "Na tři! Jedna - dva - tři...
"
Přemístili se a táhli vězně s sebou. Harry se cukal a snažil se vyprostit z Šedohřbetova sevření, ale bylo to beznadějné. Ron a Hermiona k němu byli přitisklí z druhé strany. Nemohl se od skupiny oddělit a tím, jak z něho byl vytlačený vzduch, jeho jizva pálila o to víc...
...protlačil se štěrbinou okna jako had a přistál uvnitř cely lehce jako pára...
Ve chvíli, kdy přistáli na venkovské silničce, vězni se zakývali a vráželi jeden do druhého.
Harryho oči, stále ještě oteklé, potřebovali chvíli, aby uvykly na světlo a uviděl dvě křídla brány z tepané oceli. Zkoumal každý detail okolí. To nejhorší ještě nepřišlo. Voldemort tu nebyl. Harry věděl, ač s útočícími vizemi bojoval, že je v nějaké podivné pevnosti, na vrcholku věže. Jak dlouho bude trvat Voldemortovi dostat se sem, až zjistí, že tu je Harry, byla jiná otázka...
Jeden z banditů zamířil k bráně a strčil do nich.
"Jak se dostaneme dovnitř? Je zamčená, Šedohřbete. Nemůžu...sakra!"
Vystrašeně odtáhnul ruce. Ocel se kroutila a měnila se ve smičkách a záhybech na jakousi děsivou tvář, která promluvila řinčivým rozléhajícím se hlasem. "Jaký je účel vaší návštěvy?"
"Máme Pottera!" zakřičel Šedohřbet triumfálně. "Zajmuli jsme Harryho Pottera!"
Brána se prudce otevřela.
"Jdeme!" řekl Šedohřbet svým mužům, kteří odvedli vězně skrz bránu na cestu vedoucí mezi vysokými živými ploty, které tlumily jejich kroky.
Harry nad sebou uviděl jako ducha bílou postavu a zjistil, že je to albínský páv. Klopýtl, ale Šedohřbet ho vytáhl zpátky na nohy. Potácel se podél cesty tlačen ze stran ostatními vězni. Zavřel své oteklé oči a nechal bolest v jizvě, aby ho na chvíli přemohla. Chtěl vědět, co Voldemort dělá, jestli ví, že byl chycen...
Vyzáblá postava se pod svou přikrývkou pohnula a převalila se k němu. Otevřela oči zapadlé v pohublé tváři...Slabý muž se posadil, obrovské propadlé oči upřené na něho, na Voldemorta, a pak se usmál. Většina jeho zubů byla pryč...
"Takže jsi přišel. Myslel jsem si to...jednoho dne. Ale tvoje cesta byla zbytečná. Nikdy jsem ji neměl."
"Lžeš!"
Harryho jizva pulsovala bolestí, jak v něm bublal Voldemortův vztek a on přesunul své myšlenky zpět do vlastního těla, a snažil se udržet v přítomnosti, ve které byli vězni tlačeni přes štěrkem vysypané prostranství.
Zalilo je světlo.
"Co to má znamenat?" řekl studený ženský hlas.
"Jsme tu, abychom viděli Toho-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit!" zasípal Šedohřbet.
"Kdo jste?"
"Znáte mě!" Ve vlkodlakově hlase byla cítit nelibost. "Fenrir Šedohřbet! Chytili jsme Harryho Pottera!"
Šedohřbet chytil Harryho a vytáhl ho na světlo tlače přitom ostatní vězně dál.
"Vím, že je oteklý, madam, ale je to on!" pípnul Scavior. "Pokud se podíváte víc zblízka, uvidíte tu jizvu. A tady, vidíte tu holku? Mudlovská šmejdka, která cestovala s ním, madam. Není pochyb, že je to on, a máme i jeho hůlku! Tady madam..."
Přes své oteklé oči uviděl Harry Narcissu Malfoyovou zkoumající jeho oteklou tvář. Scabior jí ukázal hlohovou hůlku. Pozvedla obočí.
"Vemte je dovnitř," řekla.
"Harry a ostatní byli vytlačeni a vykopáni po kamenných schodech do haly olemované portréty.
"Za mnou," řekla Narcissa, a vyrazila napřed přes halu. "Můj syn, Draco, je doma na velikonočních prázdninách. Pokud je to Harry Potter, pozná ho."
Přijímací místnost byla ve srovnání s venkovní temnotou oslňující. Ač měl Harry téměř zavřené oči, mohl zhruba odhadnout rozměry pokoje.
Křišťálový lustr vysel ze stropu, a na tmavě fialových zdech visely další portréty. Ve chvíli, kdy byli vězni vtlačeni do místnosti, z židlí stojících před mramorem zdobeným krbem vystoupily dvě postavy.
"Co to má znamenat?"
Dobře známý děsivý hlas Luciuse Malfoye dopadl do Harryho uší. Zachvátila ho panika. Neviděl žádnou cestu ven a jak jeho strach narůstal, bylo jednodušší blokovat Voldemortovy myšlenky, i když ho jizva stále nesnesitelně pálila.
"Říkali, že dopadli Pottera," řekla Narcissa studeným hlasem. "Draco, pojď sem."
Harry se nedíval přímo na Draca, ale částečně ho viděl. O něco vyšší postava, než on, se zvedla z křesla, bledá tvář, která splývala s jeho blonďatými vlasy.
Šedohřbet znovu zatlačil na vězně, aby se otočili, a Harry stál přímo pod lustrem.
"Nu chlapče?" zaskřehotal vlkodlak.
Harry stál přímo proti zrcadlu, které bylo zasazené ve složitě zdobeném zlaceném rámu. Přeš štěrbiny svých očí viděl poprvé od doby, kdy opustil Grimmauldovo náměstí, svůj odraz.
Jeho tvář byla ohromná, lesklá a růžová, celá postižená Hermioninou kletbou. Jeho tmavé vlasy mu dosahovaly až po ramena a okolo jeho čelisti byl černý stín. Kdyby nevěděl, že to je on, kdo tu stojí, divil by se, kdo to nosí jeho brýle.
Rozhodl se nemluvit, aby se neprozradil. Stále se vyhýbal očnímu kontaktu s Dracem, dokud se nepřiblížil.
"No Draco?" řekl Lucius Malfoy a jeho hlas zněl zaníceně. "Je to on? Je to Harry Potter?"
"Nevím...Nemůžu si být jistý," řekl Draco. Držel se dál od Šedohřbeta a vypadal, že se bojí na Harryho podívat, ač se on nedíval na něj.
"Ale podívej se pořádně, podívej se! Jdi blíž!"
Harry nikdy neslyšel Luciuse Malfoye tak rozrušeného.
"Draco, pokud to budeme my, kdo předvede Pottera Temnému pánovi, vše nám bude promin..."
"Nebudeme, doufám pane Malfoyi, hned zapomínat na to, kdo ho ve skutečnosti chytil?" řekl Šedohřbet výhružně.
"Samozřejmě, že ne, samozřejmě!" řekl Lucius netrpělivě. Sám přišel k Harrymu tak blízko, že mohl vidět každý detail jeho mdlé bledé tváře i přes své oteklé oči.
"Co jsi mu udělal?" zeptal se Lucius Šedohřbeta. "Jak se dostal do tohoto stavu?"
"To jsme nebyli my."
"Připadá mi to jako bodavá kletba," řekl Lucius a svýma šedýma očima propichoval Harryho čelo.
"Něco tam má," šeptal, "mohla by to být hluboko roztažená jizva...Draco, pojď sem, podívej se pořádně! Co myslíš?"
"Co to máš na čele, Vernone?" zeptal se ho jemně a Harry ucítil jeho dech ve chvíli, kdy přitiskl prst na jeho hlubokou jizvu.
"Nedotýkejte se jí! Vykřikl Harry. Nemohl to zastavit. Myslel, že ho ta bolest zničí."
"Myslel jsem, že nosíš brýle, Pottere?" dýchal Šedohřbet.
"Našel jsem brýle!" vyštěknul jeden z banditů stojících opodál. "Tam ve stanu jedny byly, Šedohřbete, počkej..."
A o chvíli později už měl Harry brýle zpátky na nose. Bandité se teď přibližovali a zírali na něj.
"Je to on!" vykřikl Šedohřbet. "Chytili jsme Pottera!"
Všichni ustoupili několik kroků zpět ohromeni tím, co udělali. Harry stále ještě bojující sám se sebou, aby zůstal v přítomnosti, nemohl přijít na nic, co by jim řekl. Kusé vize se míhaly na okraji jeho mysli...
...skrýval se pod vysokými zdmi pevnosti...
Ne, on je Harry, spoutaný a bez hůlky v obrovském nebezpečí...
...díval se nahoru, do nejvyššího okna té nejvyšší věže...
Je Harry a oni mluví tichým hlasem o jeho osudu...
...čas vyletět vzhůru...
"...a na ministerstvo?"
"Jdi někam s ministerstvem," zavrčel Šedohřbet. "Shrábnou odměnu a my z ní neuvidíme ani ň. Říkám vám, že ho vezmeme přímo k Vy-Víte-Komu."
"Přivoláš ho? Sem?" řekl Scabior a z jeho hlasu byla cítit úcta a strach.
"Ne," vyštěknul Šedohřbet, "Já nemám...říkali, že používají Malfoyův dům jako základnu. Vezmeme ho tam."
Harry si myslel, že ví, proč Šedohřbet Voldemorta nezavolá. Vlkodlak mohl nosit šaty Smrtijedů, pokud ho potřebovali, ale pouze nejužší okruh okolo Voldemorta byl označen znamením smrti. Šedohřbetovi nebylo dovoleno požívat této nejvyšší pocty.
Harryho jizva znovu vzplanula...
...a on vystoupil do noci, letěl přímo k oknům na vrcholu věže...
"...opravdu jistej, že je to on? Protože jestli není, Šedohřbete, tak jsme mrtvý."
"Kdo tady velí?" zařval Šedohřbet a zakrýval tak svou slabou chvilku. "Řek sem, že je to Potter a on a jeho hůlka, to je dvě stě tisíc galeonů, jasný? Ale jestli jste takový zbabělci, že nechcete jít se mnou - kdokoliv z vás - tak je všechno moje! A vezmu si k tomu i tu holku!"
...okno bylo zasazeno v černé skále, ne dost velké na to, aby se jím protáhl dospělý člověk...skrz něj byla vidět jen vychrtlá postava zkroucená pod přikrývkou...Mrtvá nebo spící...?
"Dobře!" řekl Scabior. "Takže jsme domluvený! A co se zbytkem, Šedohřbete, co uděláme s nima?"
"Mohlo by z nich taky něco kápnout. Máme dva mudlovský šmejdy, to je dalších deset galeonů. Ukaž ten meč. Jestli to jsou rubíny, tak je to dneska další malý štístko."
Vytáhli vězně na nohy. Harry slyšel Hermionin rychlý vystrašený dech.
"Vemte je a držte. Já si beru Pottera!" řekl Šedohřbet a chytl ho za chomáč vlasů. Harry cítil, jak mu jeho dlouhé žluté nechty škrábou o hlavu. "Na tři! Jedna - dva - tři...
"
Přemístili se a táhli vězně s sebou. Harry se cukal a snažil se vyprostit z Šedohřbetova sevření, ale bylo to beznadějné. Ron a Hermiona k němu byli přitisklí z druhé strany. Nemohl se od skupiny oddělit a tím, jak z něho byl vytlačený vzduch, jeho jizva pálila o to víc...
...protlačil se štěrbinou okna jako had a přistál uvnitř cely lehce jako pára...
Ve chvíli, kdy přistáli na venkovské silničce, vězni se zakývali a vráželi jeden do druhého.
Harryho oči, stále ještě oteklé, potřebovali chvíli, aby uvykly na světlo a uviděl dvě křídla brány z tepané oceli. Zkoumal každý detail okolí. To nejhorší ještě nepřišlo. Voldemort tu nebyl. Harry věděl, ač s útočícími vizemi bojoval, že je v nějaké podivné pevnosti, na vrcholku věže. Jak dlouho bude trvat Voldemortovi dostat se sem, až zjistí, že tu je Harry, byla jiná otázka...
Jeden z banditů zamířil k bráně a strčil do nich.
"Jak se dostaneme dovnitř? Je zamčená, Šedohřbete. Nemůžu...sakra!"
Vystrašeně odtáhnul ruce. Ocel se kroutila a měnila se ve smičkách a záhybech na jakousi děsivou tvář, která promluvila řinčivým rozléhajícím se hlasem. "Jaký je účel vaší návštěvy?"
"Máme Pottera!" zakřičel Šedohřbet triumfálně. "Zajmuli jsme Harryho Pottera!"
Brána se prudce otevřela.
"Jdeme!" řekl Šedohřbet svým mužům, kteří odvedli vězně skrz bránu na cestu vedoucí mezi vysokými živými ploty, které tlumily jejich kroky.
Harry nad sebou uviděl jako ducha bílou postavu a zjistil, že je to albínský páv. Klopýtl, ale Šedohřbet ho vytáhl zpátky na nohy. Potácel se podél cesty tlačen ze stran ostatními vězni. Zavřel své oteklé oči a nechal bolest v jizvě, aby ho na chvíli přemohla. Chtěl vědět, co Voldemort dělá, jestli ví, že byl chycen...
Vyzáblá postava se pod svou přikrývkou pohnula a převalila se k němu. Otevřela oči zapadlé v pohublé tváři...Slabý muž se posadil, obrovské propadlé oči upřené na něho, na Voldemorta, a pak se usmál. Většina jeho zubů byla pryč...
"Takže jsi přišel. Myslel jsem si to...jednoho dne. Ale tvoje cesta byla zbytečná. Nikdy jsem ji neměl."
"Lžeš!"
Harryho jizva pulsovala bolestí, jak v něm bublal Voldemortův vztek a on přesunul své myšlenky zpět do vlastního těla, a snažil se udržet v přítomnosti, ve které byli vězni tlačeni přes štěrkem vysypané prostranství.
Zalilo je světlo.
"Co to má znamenat?" řekl studený ženský hlas.
"Jsme tu, abychom viděli Toho-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit!" zasípal Šedohřbet.
"Kdo jste?"
"Znáte mě!" Ve vlkodlakově hlase byla cítit nelibost. "Fenrir Šedohřbet! Chytili jsme Harryho Pottera!"
Šedohřbet chytil Harryho a vytáhl ho na světlo tlače přitom ostatní vězně dál.
"Vím, že je oteklý, madam, ale je to on!" pípnul Scavior. "Pokud se podíváte víc zblízka, uvidíte tu jizvu. A tady, vidíte tu holku? Mudlovská šmejdka, která cestovala s ním, madam. Není pochyb, že je to on, a máme i jeho hůlku! Tady madam..."
Přes své oteklé oči uviděl Harry Narcissu Malfoyovou zkoumající jeho oteklou tvář. Scabior jí ukázal hlohovou hůlku. Pozvedla obočí.
"Vemte je dovnitř," řekla.
"Harry a ostatní byli vytlačeni a vykopáni po kamenných schodech do haly olemované portréty.
"Za mnou," řekla Narcissa, a vyrazila napřed přes halu. "Můj syn, Draco, je doma na velikonočních prázdninách. Pokud je to Harry Potter, pozná ho."
Přijímací místnost byla ve srovnání s venkovní temnotou oslňující. Ač měl Harry téměř zavřené oči, mohl zhruba odhadnout rozměry pokoje.
Křišťálový lustr vysel ze stropu, a na tmavě fialových zdech visely další portréty. Ve chvíli, kdy byli vězni vtlačeni do místnosti, z židlí stojících před mramorem zdobeným krbem vystoupily dvě postavy.
"Co to má znamenat?"
Dobře známý děsivý hlas Luciuse Malfoye dopadl do Harryho uší. Zachvátila ho panika. Neviděl žádnou cestu ven a jak jeho strach narůstal, bylo jednodušší blokovat Voldemortovy myšlenky, i když ho jizva stále nesnesitelně pálila.
"Říkali, že dopadli Pottera," řekla Narcissa studeným hlasem. "Draco, pojď sem."
Harry se nedíval přímo na Draca, ale částečně ho viděl. O něco vyšší postava, než on, se zvedla z křesla, bledá tvář, která splývala s jeho blonďatými vlasy.
Šedohřbet znovu zatlačil na vězně, aby se otočili, a Harry stál přímo pod lustrem.
"Nu chlapče?" zaskřehotal vlkodlak.
Harry stál přímo proti zrcadlu, které bylo zasazené ve složitě zdobeném zlaceném rámu. Přeš štěrbiny svých očí viděl poprvé od doby, kdy opustil Grimmauldovo náměstí, svůj odraz.
Jeho tvář byla ohromná, lesklá a růžová, celá postižená Hermioninou kletbou. Jeho tmavé vlasy mu dosahovaly až po ramena a okolo jeho čelisti byl černý stín. Kdyby nevěděl, že to je on, kdo tu stojí, divil by se, kdo to nosí jeho brýle.
Rozhodl se nemluvit, aby se neprozradil. Stále se vyhýbal očnímu kontaktu s Dracem, dokud se nepřiblížil.
"No Draco?" řekl Lucius Malfoy a jeho hlas zněl zaníceně. "Je to on? Je to Harry Potter?"
"Nevím...Nemůžu si být jistý," řekl Draco. Držel se dál od Šedohřbeta a vypadal, že se bojí na Harryho podívat, ač se on nedíval na něj.
"Ale podívej se pořádně, podívej se! Jdi blíž!"
Harry nikdy neslyšel Luciuse Malfoye tak rozrušeného.
"Draco, pokud to budeme my, kdo předvede Pottera Temnému pánovi, vše nám bude promin..."
"Nebudeme, doufám pane Malfoyi, hned zapomínat na to, kdo ho ve skutečnosti chytil?" řekl Šedohřbet výhružně.
"Samozřejmě, že ne, samozřejmě!" řekl Lucius netrpělivě. Sám přišel k Harrymu tak blízko, že mohl vidět každý detail jeho mdlé bledé tváře i přes své oteklé oči.
"Co jsi mu udělal?" zeptal se Lucius Šedohřbeta. "Jak se dostal do tohoto stavu?"
"To jsme nebyli my."
"Připadá mi to jako bodavá kletba," řekl Lucius a svýma šedýma očima propichoval Harryho čelo.
"Něco tam má," šeptal, "mohla by to být hluboko roztažená jizva...Draco, pojď sem, podívej se pořádně! Co myslíš?"
Harry uviděl Dracovu tvář teď již docela blízko, hned vedle jeho otce. Byli si neobvykle podobní, až na to, že jeho otec vypadal velice vzrušeně. Dracův výraz byl spíše znechucený.
"Nevím," řekl a odešel ke krbu, kde stála jeho matka.
"Radši bychom se měli ujistit, Luciusi," zavolala Narcisa na svého manžela jejím ostrým ledovým hlasem. "Musíme si být naprosto jistí, že je to Potter před tím, než zavoláme Temného pána...říkali, že tohle je jeho," dívala se zblízka na hlohovou hůlku, "ale nevypadá tak, jak ji Ollivander popisoval...Pokud bychom se zmýlili a zavolali sem Temného pána pro nic...Pamatuješ, co udělal Rowlovi s Dolohovem?"
"A co potom ta mudlovská šmejdka?" zavrčel Šedohřbet. Harry málem upadl ve chvíli, kdy bandité znovu zatlačili na vězně, aby se otočili, a světlo dopadlo na Hermionu.
"Počkejte," řekla Narcissa ostře. "Ano, ano...byla u madam Malkinové s Potterem! Viděla jsem její fotku ve Věštci! Podívej Draco, není to ta Grangerovic holka?"
"Já...možná...jo."
"Ale potom tohle je Weasley!" vykřikl Lucius kráčeje okolo vězňů, aby viděl na Rona. "Jsou to oni, Potterovi kamarádi - Draco, podívej se na něj, není to syn Arthura Weasleho, jak se jmenuje...?"
"Jo," řekl znovu Draco zády k vězňům. "Mohl by to být on"
Přijímací místnost se za Harrym otevřela. Nějaká žena promluvila a její hlas vystrašil Harryho ještě víc, než už teď byl.
"Co je to? Co se stalo, Cisso?"
Bellatrix Lestrangeová pomalu procházela kolem vězňů a zastavila se po Harryho pravici, kde zírala svýma kovovýma očima na Hermionu.
"Ale jistě," řekla tiše, "To je ta mudlovská šmejdka? Ta Grangerová?"
"Ano, ano, je to Grangerová!" vykřikl Lucius. "A vedle něj, myslíme si, stojí Potter! Potter a jeho kamarádíčci konečně dopadeni."
"Potter?" zajíkla se Bellatrix a ustoupila dál, aby lépe viděla na Harryho. "Jste si jistí? Ale pak musí být Temný pán okamžitě informován!"
Vyhrnula si levý rukáv a Harry uviděl Znamení zla vypálené v mase na její paži. Věděl, že stačí se ho dotknout, aby přivolala svého milovaného pána...
"Chtěl jsem ho přivolat!" řekl Lucius a zadržel svou rukou její zápěstí, aby se nedotkla znamení. "Já bych ho měl přivolat, Bello. Potter byl přiveden do mého domu, takže je to na mně..."
"Na tobě!" ušklíbla se a snažila se vytrhnout ruku z jeho sevření. "Svojí reputaci jsi ztratil spolu se svou hůlkou, Luciusi! Jak se odvažuješ! Dej ode mě ruce pryč!"
"Tohle s tebou nemá co dělat, ty jsi nezajala toho chlapce..."
"Prosím, odpusťte, pane Malfoyi," přerušil je Šedohřbet, "ale byli jsme to my, kdo chytil Pottera a budeme to my, kdo má nárok na zlato..."
"Zlato!" smála se Bellatrix a stále se snažila odhodit svého švagra a svou volnou rukou šmátrala v kapse po hůlce. "Vezměte si svoje zlato, vy špinaví mrchožrouti, co bych s ním já dělala? Mně jde jen o čest jeho...jeho.."
Přestala bojovat a svoje tmavé oči upřela ne něco, co Harry neviděl. Oslavujíc její kapitulaci, odhodil Lucius její ruce a vyhrnul si svůj vlastní rukáv...
"ZADRŽ!" vykřikla Bellatrix, "nedotýkej se toho, všichni zemřeme, pokud Temný pán přijde teď!"
Lucius ztuhnul, svůj ukazovák těsně nad vlastním znamením. Bellatrix ustoupila z Harryho zorného pole.
"Co to je?" slyšel ji říkat.
"Meč," zavrčel bandita.
"Dej mi ho."
"Není váš, slečno, je můj, já jsem ho našel."
Bylo slyšet ránu a záblesk červeného světla. Harry věděl, že bandita byl omráčen. Bylo slyšet zlostnou reakci jeho druhů. Scabior vytáhl svou hůlku.
"Na co si tu hrajete, ženská?"
"Mdloby na tebe!" zaječela, "Mdloby na vás!"
Nebyl tam nikdo, kdo by se jí rovnal. Jak Harry věděl, byla to čarodějka s ohromnými schopnostmi a bez známky svědomí. Spadli na místě, všichni, až na Šedohřbeta, který byl stlačen na kolena a roztáhl ruce. Koutkem oka viděl Harry Bellatrix s voskovou tváří, jak se ohýbá k vlkodlakovi a v ruce svírá Nebelvírův meč.
"Kde jsi vzal ten meč?" zašeptala na Šedohřbeta, když vytáhla hůlku z jeho strnulé ruky, která nekladla žádný odpor.
"Co si to dovolujete?" vrčel a jeho ústa byla jedinou částí těla, která se mohla hýbat. Vycenil na ní své ostré zuby. "Pusťte mě, ženská!"
"Kde jsi našel ten meč? Opakovala, a ohnala se mu s ním do tváře, "Snape ho poslal do mého trezoru u Gringottových!"
"Byl v jejich stanu," vrčel Šedohřbet. "Říkám vám, pusťte mě!"
"Mávla hůlkou a vlkodlak vyskočil na nohy, ale vypadal příliš ostražitě, než aby se k ní přiblížil. Proplížil se za křeslo a svými zahnutými špinavými nehty sevřel jeho opěradlo.
"Draco, vyhoď ty šupáky ven," řekla Bellatrix a sledovala bezvědomé muže na zemi. "Jestli nemáš žaludek na to, abys to s nimi skoncoval, tak je nech na nádvoří pro mě."
Neopovažuj se mluvit s Dracem jako..." řekla zuřivě Narcissa, ale Bellatrix vykřikla.
"Ztichni! Tahle situace je mnohem vážnější, než si vůbec umíš představit, Cisso! Máme velice vážný problém!"
Stála, lehce dýchala a dívala se na meč zkoumajíc jeho jílec. Potom se otočila na mlčící vězně.
"Jestli je to vážně Potter, nesmí být zraněný," mumlala víc k sobě, než k ostatním. "Temný pán se chce Potterovi postavit sám...Ale kdyby zjistil...musím...musím vědět..."
Otočila se zpátky na svou sestru.
Přestala bojovat a svoje tmavé oči upřela ne něco, co Harry neviděl. Oslavujíc její kapitulaci, odhodil Lucius její ruce a vyhrnul si svůj vlastní rukáv...
"ZADRŽ!" vykřikla Bellatrix, "nedotýkej se toho, všichni zemřeme, pokud Temný pán přijde teď!"
Lucius ztuhnul, svůj ukazovák těsně nad vlastním znamením. Bellatrix ustoupila z Harryho zorného pole.
"Co to je?" slyšel ji říkat.
"Meč," zavrčel bandita.
"Dej mi ho."
"Není váš, slečno, je můj, já jsem ho našel."
Bylo slyšet ránu a záblesk červeného světla. Harry věděl, že bandita byl omráčen. Bylo slyšet zlostnou reakci jeho druhů. Scabior vytáhl svou hůlku.
"Na co si tu hrajete, ženská?"
"Mdloby na tebe!" zaječela, "Mdloby na vás!"
Nebyl tam nikdo, kdo by se jí rovnal. Jak Harry věděl, byla to čarodějka s ohromnými schopnostmi a bez známky svědomí. Spadli na místě, všichni, až na Šedohřbeta, který byl stlačen na kolena a roztáhl ruce. Koutkem oka viděl Harry Bellatrix s voskovou tváří, jak se ohýbá k vlkodlakovi a v ruce svírá Nebelvírův meč.
"Kde jsi vzal ten meč?" zašeptala na Šedohřbeta, když vytáhla hůlku z jeho strnulé ruky, která nekladla žádný odpor.
"Co si to dovolujete?" vrčel a jeho ústa byla jedinou částí těla, která se mohla hýbat. Vycenil na ní své ostré zuby. "Pusťte mě, ženská!"
"Kde jsi našel ten meč? Opakovala, a ohnala se mu s ním do tváře, "Snape ho poslal do mého trezoru u Gringottových!"
"Byl v jejich stanu," vrčel Šedohřbet. "Říkám vám, pusťte mě!"
"Mávla hůlkou a vlkodlak vyskočil na nohy, ale vypadal příliš ostražitě, než aby se k ní přiblížil. Proplížil se za křeslo a svými zahnutými špinavými nehty sevřel jeho opěradlo.
"Draco, vyhoď ty šupáky ven," řekla Bellatrix a sledovala bezvědomé muže na zemi. "Jestli nemáš žaludek na to, abys to s nimi skoncoval, tak je nech na nádvoří pro mě."
Neopovažuj se mluvit s Dracem jako..." řekla zuřivě Narcissa, ale Bellatrix vykřikla.
"Ztichni! Tahle situace je mnohem vážnější, než si vůbec umíš představit, Cisso! Máme velice vážný problém!"
Stála, lehce dýchala a dívala se na meč zkoumajíc jeho jílec. Potom se otočila na mlčící vězně.
"Jestli je to vážně Potter, nesmí být zraněný," mumlala víc k sobě, než k ostatním. "Temný pán se chce Potterovi postavit sám...Ale kdyby zjistil...musím...musím vědět..."
Otočila se zpátky na svou sestru.
"Vězni musí být umístěni do cely, dokud nevymyslím, co dělat!"
"Tohle je můj dům, Bello, nebudeš vydávat rozkazy v mém..."
"Udělej to! Neumíš si představit, v jakém jsme nebezpečí!" prskala Bellatrix. Vypadala k šílenství vystrašená. Úzký plamen vyšlehl z její hůlky a propálil díru v koberci.
Narcissa chvíli zaváhala a pak se obrátila na vlkodlaka.
"Vezmi ty vězně dolů do vězení, Šedohřbete."
"Počkej, řekla ostře Bellatrix. "Všechny, až na...až na mudlovskou šmejdku."
Šedohřbet zavrčel radostí.
Ne!" vykřikl Ron. "Můžete si vzít mě, nechte si mě!"
Bellatrix ho uhodila do tváře. Rána se ozvěnou odrážela po místnosti.
"Pokud zemře při výslechu, vezmu tě jako dalšího," řekla. "Krvezrádce je na mém seznamu hned za mudlovskou šmejdkou. Vem je dolů, Šedohřbete, a ujisti se, že neutečou. Ale nic víc jim neudělej...alespoň zatím."
"Tohle je můj dům, Bello, nebudeš vydávat rozkazy v mém..."
"Udělej to! Neumíš si představit, v jakém jsme nebezpečí!" prskala Bellatrix. Vypadala k šílenství vystrašená. Úzký plamen vyšlehl z její hůlky a propálil díru v koberci.
Narcissa chvíli zaváhala a pak se obrátila na vlkodlaka.
"Vezmi ty vězně dolů do vězení, Šedohřbete."
"Počkej, řekla ostře Bellatrix. "Všechny, až na...až na mudlovskou šmejdku."
Šedohřbet zavrčel radostí.
Ne!" vykřikl Ron. "Můžete si vzít mě, nechte si mě!"
Bellatrix ho uhodila do tváře. Rána se ozvěnou odrážela po místnosti.
"Pokud zemře při výslechu, vezmu tě jako dalšího," řekla. "Krvezrádce je na mém seznamu hned za mudlovskou šmejdkou. Vem je dolů, Šedohřbete, a ujisti se, že neutečou. Ale nic víc jim neudělej...alespoň zatím."
Hodila Šedohřbetovi zpět jeho hůlku a potom z pod pláště vyndala stříbrný nůž. Odřízla Hermionu od ostatních vězňů a za vlasy jí odtáhla doprostřed místnosti, zatímco Šedohřbet tlačil zbytek vězňů pryč, do dalších dveří, do tmavé chodby. Hůlku držel před sebou a tlačil je neviditelnou silou, jíž nešlo vzdorovat.
"Myslíš, že mi nechá kousek tý holčičky, až s ní skoncuje?"
Šedohřbet si broukal, zatímco je tlačil dál chodbou. "Myslím, že si dám jedno nebo dvě kousnutí, co ty na to, zrzku?"
Harry cítil, jak se Ron třese.
Šedohřbet je dotlačil až k příkrým schodům, stále přivázáni zády k sobě a v nebezpečí, že mohou kdykoli zakopnout a zlomit si vaz. Dole byly masivní dveře. Šedohřbet je odemkl klepnutím své hůlky a zatlačil vězně do vlhké zatuchlé místnosti, kde je zanechal v naprosté tmě. Ozvěna bouchnutí dveří ještě ani neutichla, když se přímo nad nimi ozval příšerný ohlušující výkřik.
"HERMIONO!" křičel Ron a začal se kroutit a zápasit s lany, která je poutala dohromady. "HERMIONO!"
"Ticho!" řekl Harry. "Ztichni, Rone, musíme zjistit, jak se odsud..."
"HERMIONO!" křičel Ron a začal se kroutit a zápasit s lany, která je poutala dohromady. "HERMIONO!"
"Ticho!" řekl Harry. "Ztichni, Rone, musíme zjistit, jak se odsud..."
"HERMIONO! HERMIONO!"
"Potřebujeme plán, přestaň křičet - musíme dostat ty lana..."
"Harry?" bylo slyšet zašeptání skrze temnotu. "Rone? Jsi to ty?"
Ron přestal křičet. Byl slyšet pohyb blízko nich a v tom Harry uviděl blížící se stín.
"Harry? Rone?"
"Lenko?"
"Ano, jsem to já! To ne, nechtěla jsem, aby vás chytili!"
"Lenko, můžes nám pomoct sundat ty provazy?" řekl Harry.
"Oh, ano, myslím že ano… Je tu starý hřebík, který používáme, když chceme něco rozdělat… Jenom chviličku…"
Hermiona zakřičela znovu přímo nad nimi, a slyšeli také křik Bellatrix, ačkoli jejím slovům nebylo rozumět. Ron zakřičel znovu, "HERMIONO! HERMIONO!"
"Pane Olivandere?" zaslechl Harry Lenku. "Pane Olivandere, máte ten hřebík? Kdybyste se jen trošku posunul bokem…..myslím, že byl hned vedle džbánu s vodou."
Za chviličku byla zase u nich.
"Nesmíte se hýbat," řekla.
Harry cítil, jak bodá hřebíkem do tuhých vláken provazu a snaží se uvolnit uzly. Shora uslyšeli hlas Bellatrix.
"Zeptám se tě ještě jednou! Kde jste získali ten meč? Kde?"
"Potřebujeme plán, přestaň křičet - musíme dostat ty lana..."
"Harry?" bylo slyšet zašeptání skrze temnotu. "Rone? Jsi to ty?"
Ron přestal křičet. Byl slyšet pohyb blízko nich a v tom Harry uviděl blížící se stín.
"Harry? Rone?"
"Lenko?"
"Ano, jsem to já! To ne, nechtěla jsem, aby vás chytili!"
"Lenko, můžes nám pomoct sundat ty provazy?" řekl Harry.
"Oh, ano, myslím že ano… Je tu starý hřebík, který používáme, když chceme něco rozdělat… Jenom chviličku…"
Hermiona zakřičela znovu přímo nad nimi, a slyšeli také křik Bellatrix, ačkoli jejím slovům nebylo rozumět. Ron zakřičel znovu, "HERMIONO! HERMIONO!"
"Pane Olivandere?" zaslechl Harry Lenku. "Pane Olivandere, máte ten hřebík? Kdybyste se jen trošku posunul bokem…..myslím, že byl hned vedle džbánu s vodou."
Za chviličku byla zase u nich.
"Nesmíte se hýbat," řekla.
Harry cítil, jak bodá hřebíkem do tuhých vláken provazu a snaží se uvolnit uzly. Shora uslyšeli hlas Bellatrix.
"Zeptám se tě ještě jednou! Kde jste získali ten meč? Kde?"
"Našli jsme ho - našli jsme ho - PROSÍM!" Hermiona zakřičela znovu, Ron se roztřásl mnohem víc než předtím a starý hřebík sjel po Harryho zápěstí.
"Rone, prosím, nehýbej se!" zašeptala Lenka. "Nevidím, co dělám-"
"Rone, prosím, nehýbej se!" zašeptala Lenka. "Nevidím, co dělám-"