"Moje kapsa!" řekl Ron, "Mám v kapse zhasínadlo a je plné světla!"
Za chvilku uslyšeli cvaknutí, a svítící koule, které zhasínadlo nasálo z lamp ve stanu, se rozletěly po sklepě. Nemohly se však vrátit na své místo a tak zůstaly viset ve vzduchu jako malá slunce, zaplavujíce podzemí světlem.
Za chvilku uslyšeli cvaknutí, a svítící koule, které zhasínadlo nasálo z lamp ve stanu, se rozletěly po sklepě. Nemohly se však vrátit na své místo a tak zůstaly viset ve vzduchu jako malá slunce, zaplavujíce podzemí světlem.
Harry spatřil Lenku se zářícíma očima v bledé tváři a nehybnou postavu výrobce hůlek, pana Ollivandera, zkrouceného v rohu na podlaze. Rozhlédl se a uviděl své spoluvězně: Deana a skřeta Griphooka, který byl sotva při smyslech, stále v provazech, do kterých ho přivázali lidé.
"Teď to jde mnohem lépe, díky Rone," řekla Lenka a začala opět sekat do provazů.
"Ahoj Deane!"
Shora se opět ozvala Bellatrix.
"Lžeš, špinavá mudlovská šmejdko, já to vím! Byla jsi v mém trezoru u Gringottů! Řekni mi pravdu, řekni mi pravdu!"
Další hrozivý výkřik-
"HERMIONO!"
"Co jste si ještě vzali? Co ještě máte? Řekni mi pravdu nebo, přísahám, že tě probodnu tímhle nožem!"
"Tady!"
Harry ucítil, že provazy spadly dolů z jeho zápěstí, uviděl Rona běhajícího po sklepě jak pozoruje nízký strop a hledá padací dveře. Dean, jehož obličej byl pohmožděný a krvavý, poděkoval Lence a celý se na místě třásl, ale Griphook se zhroutil na podlahu, vypadal vyčerpaný a dezorietovaný, na jeho obličeji bylo mnoho šrámů.
"Teď to jde mnohem lépe, díky Rone," řekla Lenka a začala opět sekat do provazů.
"Ahoj Deane!"
Shora se opět ozvala Bellatrix.
"Lžeš, špinavá mudlovská šmejdko, já to vím! Byla jsi v mém trezoru u Gringottů! Řekni mi pravdu, řekni mi pravdu!"
Další hrozivý výkřik-
"HERMIONO!"
"Co jste si ještě vzali? Co ještě máte? Řekni mi pravdu nebo, přísahám, že tě probodnu tímhle nožem!"
"Tady!"
Harry ucítil, že provazy spadly dolů z jeho zápěstí, uviděl Rona běhajícího po sklepě jak pozoruje nízký strop a hledá padací dveře. Dean, jehož obličej byl pohmožděný a krvavý, poděkoval Lence a celý se na místě třásl, ale Griphook se zhroutil na podlahu, vypadal vyčerpaný a dezorietovaný, na jeho obličeji bylo mnoho šrámů.
Ron se snažil přemístit bez hůlky.
"Není cesta ven, Rone," řekla Lenka, když sledovala jeho marné úsilí. "Sklep je úplně zajištěný proti útěku. Dříve jsem to zkoušela. Pan Olivander je tu už dlouho, zkusil všechno."
Hermiona opět zakřičela, ten zvuk prakticky působil fyzickou bolest. Ačkoli byl kvůli bolesti v jeho jizvě sotva při smyslech, i on začal pobíhat pobíhat po sklepě a osahávat stěny, ikdyž v hloubi srdce věděl, že je to beznadějné.
"Co dalšího jste vzali, co dalšího? ODPOVĚZ! CRUCIO!"
Hermioniny výkřiky se nesly podél zdí až k nim. Ron napůl vzlykal z pokusů prorazit zeď svými pěstmi a Harry v hluboké beznaději sundal z krku váček od Hagrida a sáhl do něj: vytáhl Brumbálovu Zlatonku a bez důvodu s ní zatřásl - nic se nestalo - zamával zlomenými kusy své hůlky, ale nemělo to žádný efekt - kousek zrcadla spadl se zatřpytěním na zem a Harry spatřil záblesk té nejjasnější modré…
Brumbálovo oko na něj zíralo ze zrcátka.
"Pomozte nám!" vykřikl na něj zoufale. "Jsme ve sklepě Malfoyovic sídla, pomozte nám!"
Oko mrklo a bylo pryč.
Harry si ani nebyl jistý, jestli tam opravdu bylo. Nakláněl úlomkem sem a tam, avšak nic než zdi a spoluvězni se v něm neobjevilo. Hermiona shora zakřičela ještě hůře, než předtím, a Ron vedle něho řval dál, "HERMIONO! HERMIONO!"
"Jak jste se dostali do mého sejfu?" slyšeli Bellatrix. "Pomohl vám ten špinavý malý skřet v cele?"
"Setkali jsme se s ním až dnes v noci!" vzlykla Hermiona. "Nikdy jsme ve vašem sejfu nebyli… Tohle není skutečný meč! Je to kopie, jenom kopie!"
"Kopie?" zaječela Bellatrix. "Oh, jak úžasný příběh!"
"Můžeme to jednoduše zjistit!" slyšeli hlas Luciuse. "Draco, přiveď toho skřeta, ten nám může říct, jestli je ten meč pravý nebo ne!"
Harry přeběhl celu k místu, kde byl na podlaze schoulený Griphook.
"Griphooku," zašeptal do skřetova ucha, "musíte jim říct že ten meč je falešný, nesmějí vědět, že tenhle je pravý, Griphooku, prosím…"
Zaslechli nad sebou kroky a v dalším okamžiku také Dracův chvějící se hlas.
"Ustupte. Postavte se proti zadní zdi. Nic nezkoušejte, nebo vás zabiju!"
Udělali, co jim bylo přikázáno. Když uslyšeli zámek, Ron stiskl zhasínadlo a světla vletěla zpět do jeho kapsy, a ve sklepě opět zavládla tma. Dveře se otevřely, dovnitř vpochodoval bledý a odhodlaný Malfoy s hůlkou připravenou.
Malého skřeta chytil za paži a couval zpět ze sklepa, Griphooka táhl s sebou. Dveře se zabouchly a ve stejný okamžik se ve sklepě rozlehl hlasitý zvuk - crack.
Ron stiskl zhasínadlo. Tři světla vylétla z jeho kapsy zpět do vzduchu a odhalila domácího skřítka Dobbyho, který se právě přemístil mezi ně.
"DOB…!"
Harry praštil Rona do paže aby přestal křičet, a ten se zděsil kvůli své chybě. Nad hlavou se jim ozývaly kroky: Draco vedl Griphooka k Bellatrix.
Dobbyho enormní oči ve tvaru tenisových míčů byly doširoka otevřeny; třásl se od nohou až po špičky svých uší. Byl zpět v domě svých bývalých pánů, a bylo jasné, že je vyděšený.
"Harry Pottere," zapištěl co nejtišeji, "Dobby Vás přišel zachránit."
"Ale jak jsi…?"
Strašlivý řev dolehl k Harryho uším: Hermiona byla opět mučena. Zaměřil se na podstatné věci.
"Můžeš se přemístit z tohoto sklepa?" zeptal se Dobbyho. Ten kývl hlavou, uši se mu zatřásly.
"Můžeš s sebou vzít také lidi?"
Dobby opět přikývl.
"Dobře. Dobby, chci abys chytil Lenku, Deana, a pana Ollivandera a vzal je… vzal je k…"
"Billovi a Fleur," řekl Ron. "Jejich chata na okraji Tunworthu!"
Skřítek přikývl potřetí.
"A pak se vrať," řekl Harry. "Můžeš to udělat, Dobby?"
Ron stiskl zhasínadlo. Tři světla vylétla z jeho kapsy zpět do vzduchu a odhalila domácího skřítka Dobbyho, který se právě přemístil mezi ně.
"DOB…!"
Harry praštil Rona do paže aby přestal křičet, a ten se zděsil kvůli své chybě. Nad hlavou se jim ozývaly kroky: Draco vedl Griphooka k Bellatrix.
Dobbyho enormní oči ve tvaru tenisových míčů byly doširoka otevřeny; třásl se od nohou až po špičky svých uší. Byl zpět v domě svých bývalých pánů, a bylo jasné, že je vyděšený.
"Harry Pottere," zapištěl co nejtišeji, "Dobby Vás přišel zachránit."
"Ale jak jsi…?"
Strašlivý řev dolehl k Harryho uším: Hermiona byla opět mučena. Zaměřil se na podstatné věci.
"Můžeš se přemístit z tohoto sklepa?" zeptal se Dobbyho. Ten kývl hlavou, uši se mu zatřásly.
"Můžeš s sebou vzít také lidi?"
Dobby opět přikývl.
"Dobře. Dobby, chci abys chytil Lenku, Deana, a pana Ollivandera a vzal je… vzal je k…"
"Billovi a Fleur," řekl Ron. "Jejich chata na okraji Tunworthu!"
Skřítek přikývl potřetí.
"A pak se vrať," řekl Harry. "Můžeš to udělat, Dobby?"
"Samozřejmě, Harry Pottere," zapištěl domácí skřítek. Přispěchal k panu Ollivanderovi, který se zdál být stěží při vědomí. Vzal výrobce hůlek jednou rukou, druhou napřáhl k Lence a Deanovi. Ani jeden z nich se nepohnul.
"Harry, my ti chceme pomoct!" zašeptala Lenka.
"Nemůžeme vás tady nechat," řekl Dean.
"Jděte, oba! Uvidíme se u Billa a Fleur."
Když Harry mluvil, jeho jizva se rozbolela víc než předtím a několik vteřin shlížel dolů, avšak ne na výrobce hůlek, ale na jiného muže. Starého, vyzáblého, ale opovržlivě se smějícího.
"Tak mě tedy zabij, Voldemorte, já uvítám smrt! Ale moje smrt ti nepřinese, co hledáš… Je mnoho věcí, které nechápeš…"
Cítíl Voldemortův hněv, ale když Hermiona opět zakřičela, vrátil se odtamtud, zpět do sklepa a k hrůze, kterou zrovna zažíval on.
"Jděte!" zapřísahal Lenku a Deana. "Jděte! Půjdeme po vás, prostě jděte!"
Chytili se napřažených prstů domácího skřítka. Opět se ozvalo hlasité crack a Dobby, Lenka, Dean a Ollivander zmizeli.
"Co to bylo?" zakřičel Lucius Malfoy nad nimi. "Slyšeli jste to? Co to bylo ve sklepě za hluk?"
Harry a Ron na sebe okamžik zírali.
"Draco… ne, zavolej Červíčka! Ať tam jde a zkontroluje to!"
Kroky nahoře prošly přes místnost a pak bylo ticho. Harry věděl, že lidé nahoře čekali na další hluk ze sklepení.
"Musíme ho zkusit odzbrojit," zašeptal Ronovi. Neměli na výběr: V okamžik, kdy by někdo vstoupil do místnosti a viděl, že tři vězni chybí, by byli ztraceni. "Nech svítit světla," dodal Harry a když zaslechli za dveřmi kroky, couvli ke zdi na protější straně.
"Ustupte," slyšeli Červíčkův hlas. "Odstupte od dveří. Jdu dovnitř."
Dveře se rozletěly. Zlomek vteřiny zíral Červíček na zdánlivě prázdnou celu osvícenou světlem ze tří miniaturních sluncí. Pak na něj Harry a Ron skočili. Ron chytil Červíčkovu ruku s hůlkou a namířil ji nahoru. Harry mu dal ruku přes pusu a utlumil tak jeho hlas. Tiše bojovali: Červíčkova hůlka vysílala jiskry; jeho stříbrná ruka chytila Harryho kolem krku.
"Co se děje, Červíčku?" zavolal Lucius Malfoy seshora.
"Nic!" zakřičel Ron a imitoval přitom Červíčkův sípavý hlas. "Všechno v pořádku!"
Harry mohl stěží dýchat.
"Ty se mě chystáš zabít?" Harry se dusil, avšak dál se pokoušel sundat stříbrné prsty. "Potom, co jsem ušetřil tvůj život? Dlužíš mi, Červíčku."
Stříbrné prsty povolily. Harry to nečekal: Užasle se uvolnil a dál držel ruku přes Červíčkova ústa. Viděl, že jeho malá vodnatá očka byla rozšířena strachem a překvapením: Zdálo se, že je stejně překvapen tím, co udělala jeho ruka v ten kraťoučký okamžik z milosrdnosti, kterou projevil, a bojoval dál ještě více, aby odčinil onu chvilku slabosti.
"To by bylo," zašeptal Ron a vytrhl Červíčkovi hůlku z jeho druhé ruky.
Bez hůlky a bez pomoci, Pettigrewovy zorničky se rozšířily strachem. Jeho oči sklouzly z Harryho tváře na něco jiného. Jeho vlastní stříbrné prsty se neúprosně blížily k jeho vlastnímu hrdlu.
"Ne…"
Aniž by se Harry nad tím zamyslel, pokusil se jeho ruku stáhnout zpět, ale nedala se zastavit. Stříbrná pomůcka, kterou dal Voldemort svému nejvíce zbabělému služebníkovi, se obrátila proti svému neozbrojenému a neužitečnému majiteli; Pettigrew platil za svou váhavost, za svou chvilku slabosti; byl škrcen před jejich očima.
"Ne!"
Ron také uvolnil Červíčka a spolu se pokusili uvolnit stříbrné prsty kolem Červíčkova krku, ale nebylo to k ničemu. Pettigrew již modral.
"Relashio!" řekl Ron a zamířil hůlku na stříbrnou ruku, avšak nic se nestalo; Pettigrew dopadl na kolena a ve stejný okamžik Hermiona opět srdceryvně vykřikla. Červíčkovy oči se v purpurové tváři protočily; naposledy se zaškubal a přestal se pohybovat.
Harry a Ron se na sebe podívali. Červíčkovo tělo nechali ležet za sebou a běželi nahoru po schodech vedoucích do salonu. Opatrně pokračovali, dokud nedorazili k pootevřeným dveřím. Nyní jasně viděli Bellatrix, která shlížela na Griphooka držícího Nebelvírův meč ve svých rukou. Hermiona ležela u Bellatrixiných nohou. Sotva se hýbala.
"Takže?" řekla Bellatrix Griphookovi. "Je to ten pravý meč?"
Harry čekal, zadržel dech, a bojoval proti bolesti v jizvě.
"Ne," odpověděl Griphook. "Je falešný."
"Jste si jistý?" zalapala po dechu Bellatrix. "Úplně jistý?"
"Ano," řekl skřet.
Po tváři se jí rozlila úleva, veškeré napětí vyprchalo.
"Dobře," řekla a nedbalým máchnutím hůlkou vytvořila další hluboký zářez ve skřetově tváři. Ten padl s řevem na zem. Odkopla ho stranou. "A teď," řekla hlasem, z něhož čišel triumf, "zavoláme Temného pána!"
Vyhrnula si rukáv a ukazováčkem se dotkla Temného znamení.
V ten okamžik měl Harry pocit, jako by mu jizva znovu explodovala. Vše okolo něho zmizelo: Byl Voldemort a kostnatý čaroděj před ním se bezzubě smál; byl rozzuřen vyrušením, které pocítil - varoval je, řekl jim, aby jej volali jedině kvůli Potterovi. Jestli se pletli…
"To mě raději zabij!" vykřikl starý muž, "protože ty nevyhraješ, nemůžeš vyhrát! Ta hůlka nikdy nebude tvoje, rozumíš? Nikdy!"
Voldemortova zuřivost se zlomila, výbuchy zeleného světla zaplnily vězeňskou celu, křehké staříkovo tělo bylo vyzvednuto z tvrdého lůžka, potom mrštěno bez života zpět a Voldemort se vrátil k oknu, jen stěží dokázal opanovat svůj vztek. Jjestli nemají opravdu dobrý důvod k tomu, že ho přivolali, pocítí jeho hněv...
"Myslím," bylo slyšet Bellatrixin hlas, "že teď se můžeme zbavit té mudlovské šmejdky. Šedohřbete, vem si ji, jestli chceš."
"NÉÉÉÉ!"
Ron vrazil do pokoje, Belatrix se v úžasu ohlédla, zamířila hůlku na Rona místo aby...
"Expeliarmus!" zařval Ron a ukázal na ní Červíčkovu hůlku, zatímco její vylétla do vzduchu, takže se jí mohl zmocnit Harry, který sprintoval za Ronem.
"Co se děje, Červíčku?" zavolal Lucius Malfoy seshora.
"Nic!" zakřičel Ron a imitoval přitom Červíčkův sípavý hlas. "Všechno v pořádku!"
Harry mohl stěží dýchat.
"Ty se mě chystáš zabít?" Harry se dusil, avšak dál se pokoušel sundat stříbrné prsty. "Potom, co jsem ušetřil tvůj život? Dlužíš mi, Červíčku."
Stříbrné prsty povolily. Harry to nečekal: Užasle se uvolnil a dál držel ruku přes Červíčkova ústa. Viděl, že jeho malá vodnatá očka byla rozšířena strachem a překvapením: Zdálo se, že je stejně překvapen tím, co udělala jeho ruka v ten kraťoučký okamžik z milosrdnosti, kterou projevil, a bojoval dál ještě více, aby odčinil onu chvilku slabosti.
"To by bylo," zašeptal Ron a vytrhl Červíčkovi hůlku z jeho druhé ruky.
Bez hůlky a bez pomoci, Pettigrewovy zorničky se rozšířily strachem. Jeho oči sklouzly z Harryho tváře na něco jiného. Jeho vlastní stříbrné prsty se neúprosně blížily k jeho vlastnímu hrdlu.
"Ne…"
Aniž by se Harry nad tím zamyslel, pokusil se jeho ruku stáhnout zpět, ale nedala se zastavit. Stříbrná pomůcka, kterou dal Voldemort svému nejvíce zbabělému služebníkovi, se obrátila proti svému neozbrojenému a neužitečnému majiteli; Pettigrew platil za svou váhavost, za svou chvilku slabosti; byl škrcen před jejich očima.
"Ne!"
Ron také uvolnil Červíčka a spolu se pokusili uvolnit stříbrné prsty kolem Červíčkova krku, ale nebylo to k ničemu. Pettigrew již modral.
"Relashio!" řekl Ron a zamířil hůlku na stříbrnou ruku, avšak nic se nestalo; Pettigrew dopadl na kolena a ve stejný okamžik Hermiona opět srdceryvně vykřikla. Červíčkovy oči se v purpurové tváři protočily; naposledy se zaškubal a přestal se pohybovat.
Harry a Ron se na sebe podívali. Červíčkovo tělo nechali ležet za sebou a běželi nahoru po schodech vedoucích do salonu. Opatrně pokračovali, dokud nedorazili k pootevřeným dveřím. Nyní jasně viděli Bellatrix, která shlížela na Griphooka držícího Nebelvírův meč ve svých rukou. Hermiona ležela u Bellatrixiných nohou. Sotva se hýbala.
"Takže?" řekla Bellatrix Griphookovi. "Je to ten pravý meč?"
Harry čekal, zadržel dech, a bojoval proti bolesti v jizvě.
"Ne," odpověděl Griphook. "Je falešný."
"Jste si jistý?" zalapala po dechu Bellatrix. "Úplně jistý?"
"Ano," řekl skřet.
Po tváři se jí rozlila úleva, veškeré napětí vyprchalo.
"Dobře," řekla a nedbalým máchnutím hůlkou vytvořila další hluboký zářez ve skřetově tváři. Ten padl s řevem na zem. Odkopla ho stranou. "A teď," řekla hlasem, z něhož čišel triumf, "zavoláme Temného pána!"
Vyhrnula si rukáv a ukazováčkem se dotkla Temného znamení.
V ten okamžik měl Harry pocit, jako by mu jizva znovu explodovala. Vše okolo něho zmizelo: Byl Voldemort a kostnatý čaroděj před ním se bezzubě smál; byl rozzuřen vyrušením, které pocítil - varoval je, řekl jim, aby jej volali jedině kvůli Potterovi. Jestli se pletli…
"To mě raději zabij!" vykřikl starý muž, "protože ty nevyhraješ, nemůžeš vyhrát! Ta hůlka nikdy nebude tvoje, rozumíš? Nikdy!"
Voldemortova zuřivost se zlomila, výbuchy zeleného světla zaplnily vězeňskou celu, křehké staříkovo tělo bylo vyzvednuto z tvrdého lůžka, potom mrštěno bez života zpět a Voldemort se vrátil k oknu, jen stěží dokázal opanovat svůj vztek. Jjestli nemají opravdu dobrý důvod k tomu, že ho přivolali, pocítí jeho hněv...
"Myslím," bylo slyšet Bellatrixin hlas, "že teď se můžeme zbavit té mudlovské šmejdky. Šedohřbete, vem si ji, jestli chceš."
"NÉÉÉÉ!"
Ron vrazil do pokoje, Belatrix se v úžasu ohlédla, zamířila hůlku na Rona místo aby...
"Expeliarmus!" zařval Ron a ukázal na ní Červíčkovu hůlku, zatímco její vylétla do vzduchu, takže se jí mohl zmocnit Harry, který sprintoval za Ronem.
Lucius, Narcissa, Draco a Šedohřbet se otočili, Harry vykřikl "Mdloby na tebe!" a Lucius Malfoy se zhroutil, zasažen do hrudi. Proudy světla vytryskly z Dracovy, Narcissiny a Šedohřbetovy hůlky, Harry sebou praštil na zem a odkutálel se za pohovku, aby se jim vyhnul.
"STŮJTE, NEBO ZEMŘE!"
Těžce oddychujíc, nakoukl Harry přes okraj pohovky. Bellatrix držela Hermionu, která se zdála být v bezvědomí, malou stříbrnou dýku jí tiskla k hrdlu.
"Odhoďte hůlky," zašeptala, "odhoďte je, nebo uvidíte, jak moc špinavá ta její krev ve skutečnosti je!"
Ron stál bez hnutí a svíral Červíčkovu hůlku. Harry se vztyčil a Bellatrixinu měl stále v ruce.
"Řekla jsem, odhoďte je!" zavřískla a přitiskla čepel ještě těsněji k Hermionině krku, Harry viděl, jak se objevilo několik kapek krve.
"Dobrá!" vykřikl a upustil Bellatrixinu hůlku k nohám, Ron udělal totéž s Červíčkovou. Oba zvedli ruce vzhůru.
"Výborně!" zašilhala. "Draco, zvedni je! Temný pán už přichází, Harry Pottere, tvoje smrt je blízko!"
Harry to věděl, jeho jizva vystřelovala bolestí a cítil, jak Voldemort letí temnou oblohou daleko, daleko odtud, přes rozbouřené moře a za chvíli už bude natolik blízko, že se sem bude moci přemístit. Harry neviděl žádný způsob, jak uniknout.
"A nyní," řekla Bellatrix měkkce, zatímco Draco už k ní spěchal s hůlkami, "Cissy, myslím, že bychom měly tyhle malé hrdiny zase svázat, zatímco se Šedohřbet bude věnovat slečně šmejdce. Jsem si jistá, že by ti Temný pán to děvče neupřel, po tom, co jsi dnes v noci dokázal, Šedohřbete."
Při jejích posledních slovech něco nad jejich hlavami zaskřípalo. Všichni vzhlédli právě včas, aby viděli, jak se křišťálový lustr zatřásl, a pak, s vrzáním a cinkáním, se utrhl.
"STŮJTE, NEBO ZEMŘE!"
Těžce oddychujíc, nakoukl Harry přes okraj pohovky. Bellatrix držela Hermionu, která se zdála být v bezvědomí, malou stříbrnou dýku jí tiskla k hrdlu.
"Odhoďte hůlky," zašeptala, "odhoďte je, nebo uvidíte, jak moc špinavá ta její krev ve skutečnosti je!"
Ron stál bez hnutí a svíral Červíčkovu hůlku. Harry se vztyčil a Bellatrixinu měl stále v ruce.
"Řekla jsem, odhoďte je!" zavřískla a přitiskla čepel ještě těsněji k Hermionině krku, Harry viděl, jak se objevilo několik kapek krve.
"Dobrá!" vykřikl a upustil Bellatrixinu hůlku k nohám, Ron udělal totéž s Červíčkovou. Oba zvedli ruce vzhůru.
"Výborně!" zašilhala. "Draco, zvedni je! Temný pán už přichází, Harry Pottere, tvoje smrt je blízko!"
Harry to věděl, jeho jizva vystřelovala bolestí a cítil, jak Voldemort letí temnou oblohou daleko, daleko odtud, přes rozbouřené moře a za chvíli už bude natolik blízko, že se sem bude moci přemístit. Harry neviděl žádný způsob, jak uniknout.
"A nyní," řekla Bellatrix měkkce, zatímco Draco už k ní spěchal s hůlkami, "Cissy, myslím, že bychom měly tyhle malé hrdiny zase svázat, zatímco se Šedohřbet bude věnovat slečně šmejdce. Jsem si jistá, že by ti Temný pán to děvče neupřel, po tom, co jsi dnes v noci dokázal, Šedohřbete."
Při jejích posledních slovech něco nad jejich hlavami zaskřípalo. Všichni vzhlédli právě včas, aby viděli, jak se křišťálový lustr zatřásl, a pak, s vrzáním a cinkáním, se utrhl.
Bellatrix stála přímo pod ním, pustila Hermionu a s výkřikem se vrhla stranou. Lustr narazil na podlahu, bylo to jako výbuch krystalů a řetízkou, padl na Hermionu a skřeta, který stále ještě svíral Nebelvírův meč. Třpytící se střepy křišťálů létaly všemi směry, Draco si rukama chránil zkrvavený obličej.
Když Ron vyskočil, aby vytáhl Hermionu z trosek, Harry se chopil šance, naklonil se přes křeslo a vykroutil z Dracova sevření tři hůlky, zamířil s nimi na Šedohřbeta a vykřiknul:
"Mdloby na tebe!" Trojité kouzlo zvedlo vlkodlaka z podlahy, vylétl ke stropu a potom byl sražen k zemi.
Narcissa strhla Draca do bezpečí. Bellatrix vyskočila na nohy, vlasy jí vlály když mávala stříbrným nožem, ale Narcissa ukázala hůlkou na dveře.
"Dobby!" zavřeštěla tak, že i Bellatrix ztuhla, "Ty, to ty jsi shodil lustr?"
Domácí skřítek vklusal do pokoje, třesoucí prst namířený na svou bývalou paní.
"Nesmíte ublížit Harrymu Potterovi!" kvílel.
"Zabij ho, Cissy!" ječela Bellatrix, ale ozvalo se další hlasité prásknutí a Narcissina hůlka odlétla na druhou stanu pokoje.
"Ty špinavá malá opice!" vyla Bellatrix, "Jak se opovažuješ zmocnit se hůlky? Jak se opovažuješ vzdorovat svým pánům?"
"Doby nemá žádného pána!" pištěl, "Dobby je svobodný skřítek. Doby přišel zachránit Harryho Pottera a jeho přátele!"
Bolest v jizvě Harryho omračovala. Byl si jistý, že od příchodu Voldemorta ho dělí jen pár okamžiků, několik vteřin.
"Rone, drž se.. a JDEM!" vykřikl, hodil mu jednu z hůlek, pak se sehnul, vytáhl Griphooka zpod lustru. Přehodil si sténajícího skřeta, který stále ještě nepustil meč přes jedno rameno a chytl se Dobbyho, aby se mohli přemístit.
Jak vířil v temnotě, uviděl ještě na jeden okamžik pokoj, v něm bledé zmrazené postavy Draca a Narcissy, rezavou čmouhu Ronových vlasů a modrý záblesk stříbrného nože, který Bellatrix vrhla přes místnost do místa, kde právě mizeli...
Billova a Fleuřina … Škeblová chajda … Billova a Fleuřina...
Zmizel kamsi. Jediné, co mohl dělat, bylo opakovat jméno místa a doufat, že to bude stačit k tomu, aby se tam opravdu dostal. Bolest z jizvy jím pronikala, tíha skřeta ho táhla dolů, cítil jak mu čepel Nebelvírova meče naráží do zad. Dobbyho ruka se v jeho dlani cukala, nevěděl, zda se skřítek snaží převzít velení, odtáhnout je správným směrem, tak se mu snažil stiskem ruky dát najevo, že takhle je to v pořádku...
Najednou narazili na pevnou zem a ucítili slaný vzduch. Harry padl na kolena, vymanil se z Dobbyho sevření a pokusil se Griphooka šetrně položit na zem.
"Jsi v pořádku?" zeptal se, protože se skřet nehýbal, ale Griphook jen zakňoural.
Harry se rozhlédl po temnotě, která je obklopovala. Vypadalo to, že chatrč je od nich vzdálená jen malý kousek cesty, měl dokonce pocit, že ve světle hvězd před ní zahlédl nějaký pohyb.
Když Ron vyskočil, aby vytáhl Hermionu z trosek, Harry se chopil šance, naklonil se přes křeslo a vykroutil z Dracova sevření tři hůlky, zamířil s nimi na Šedohřbeta a vykřiknul:
"Mdloby na tebe!" Trojité kouzlo zvedlo vlkodlaka z podlahy, vylétl ke stropu a potom byl sražen k zemi.
Narcissa strhla Draca do bezpečí. Bellatrix vyskočila na nohy, vlasy jí vlály když mávala stříbrným nožem, ale Narcissa ukázala hůlkou na dveře.
"Dobby!" zavřeštěla tak, že i Bellatrix ztuhla, "Ty, to ty jsi shodil lustr?"
Domácí skřítek vklusal do pokoje, třesoucí prst namířený na svou bývalou paní.
"Nesmíte ublížit Harrymu Potterovi!" kvílel.
"Zabij ho, Cissy!" ječela Bellatrix, ale ozvalo se další hlasité prásknutí a Narcissina hůlka odlétla na druhou stanu pokoje.
"Ty špinavá malá opice!" vyla Bellatrix, "Jak se opovažuješ zmocnit se hůlky? Jak se opovažuješ vzdorovat svým pánům?"
"Doby nemá žádného pána!" pištěl, "Dobby je svobodný skřítek. Doby přišel zachránit Harryho Pottera a jeho přátele!"
Bolest v jizvě Harryho omračovala. Byl si jistý, že od příchodu Voldemorta ho dělí jen pár okamžiků, několik vteřin.
"Rone, drž se.. a JDEM!" vykřikl, hodil mu jednu z hůlek, pak se sehnul, vytáhl Griphooka zpod lustru. Přehodil si sténajícího skřeta, který stále ještě nepustil meč přes jedno rameno a chytl se Dobbyho, aby se mohli přemístit.
Jak vířil v temnotě, uviděl ještě na jeden okamžik pokoj, v něm bledé zmrazené postavy Draca a Narcissy, rezavou čmouhu Ronových vlasů a modrý záblesk stříbrného nože, který Bellatrix vrhla přes místnost do místa, kde právě mizeli...
Billova a Fleuřina … Škeblová chajda … Billova a Fleuřina...
Zmizel kamsi. Jediné, co mohl dělat, bylo opakovat jméno místa a doufat, že to bude stačit k tomu, aby se tam opravdu dostal. Bolest z jizvy jím pronikala, tíha skřeta ho táhla dolů, cítil jak mu čepel Nebelvírova meče naráží do zad. Dobbyho ruka se v jeho dlani cukala, nevěděl, zda se skřítek snaží převzít velení, odtáhnout je správným směrem, tak se mu snažil stiskem ruky dát najevo, že takhle je to v pořádku...
Najednou narazili na pevnou zem a ucítili slaný vzduch. Harry padl na kolena, vymanil se z Dobbyho sevření a pokusil se Griphooka šetrně položit na zem.
"Jsi v pořádku?" zeptal se, protože se skřet nehýbal, ale Griphook jen zakňoural.
Harry se rozhlédl po temnotě, která je obklopovala. Vypadalo to, že chatrč je od nich vzdálená jen malý kousek cesty, měl dokonce pocit, že ve světle hvězd před ní zahlédl nějaký pohyb.
"Dobby, je to Škeblová chajda?"zašeptal a v ruce svíral dvě hůlky, které získal u Malfoyů, připravené k boji, kdyby bylo třeba. "Jsme tu správně? Dobby?"
Ohlédl se, skřítek stál ani ne půl metru od něj.
"DOBBY!"
Skřítek se trochu zakymácel, hvězdy se zaleskly v jeho doširoka otevřených, zářících očích. Oba pohlédli dolů na střenku stříbrného nože trčící ze skřítkovy zvedající se hrudi.
"Dobby, ne! POMOC!" Harry se rozkřičel směrem k chajdě, k lidem kteří se před ní pohybovali. "POMOC!"
Nevěděl, zda jsou to mudlové nebo kouzelníci, přátelé nebo nepřátelé, a bylo mu to jedno, viděl před sebou jen temný pramínek vytékající z rány. Dobby vstáhl k Harrymu ruce s prosebným pohledem. Harry ho zachytil a položil do chladné trávy.
"Dobby, ne, neumírej, neumírej!"
Skřítkovy oči se na něj upřely, rty se mu zachvěly, jak se snažil promluvit:
"Harry... Potter..."
Pak se malinko zachvěl a zůstal klidně ležet, jeho oči už nebyly ničím než velkými skleněnými koulemi, odrážely se v nich hvězdy, které už nemohl vidět.
Ohlédl se, skřítek stál ani ne půl metru od něj.
"DOBBY!"
Skřítek se trochu zakymácel, hvězdy se zaleskly v jeho doširoka otevřených, zářících očích. Oba pohlédli dolů na střenku stříbrného nože trčící ze skřítkovy zvedající se hrudi.
"Dobby, ne! POMOC!" Harry se rozkřičel směrem k chajdě, k lidem kteří se před ní pohybovali. "POMOC!"
Nevěděl, zda jsou to mudlové nebo kouzelníci, přátelé nebo nepřátelé, a bylo mu to jedno, viděl před sebou jen temný pramínek vytékající z rány. Dobby vstáhl k Harrymu ruce s prosebným pohledem. Harry ho zachytil a položil do chladné trávy.
"Dobby, ne, neumírej, neumírej!"
Skřítkovy oči se na něj upřely, rty se mu zachvěly, jak se snažil promluvit:
"Harry... Potter..."
Pak se malinko zachvěl a zůstal klidně ležet, jeho oči už nebyly ničím než velkými skleněnými koulemi, odrážely se v nich hvězdy, které už nemohl vidět.