close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

7. kapitola 3/3

8. ledna 2008 v 18:07
"Časy se mění," řekla Hermiona. "Teď nám ukaž to zhasínadlo."Ron jí hned vyhověl. Podržel ho před sebou a stiskl. Jediná lampa, kterou měli rozsvícenou, ihned zhasla.
"To je věc," zašeptala Hermiona do tmy, "mohli bychom toho dosáhnout s Peruánským instantním temným práškem."
Stačilo jediné stisknutí a koule světla z lampy znovu vklouzla pod strop a znovu je všechny ozářila."No, to je úžasné," řekl Ron, trochu poraženecky. "A z toho co říkali, to vymyslel Brumbál sám!"
"Já vím, ale jistě by tě nejmenoval zvlášť ve své závěti proto, aby se nám lépe zhasínala světla."
"Myslíš, že věděl, že ministerstvo nám zkonfiskuje všechny věci a bude je zkoumat, než nám je dá?" zeptal se Harry.
"Naprosto," řekla Hermiona. "Nemohl nám v závěti říct, proč nám tu nechal tyhle věci, ale to ještě nevysvětluje..."
"...proč nám to nemohl vysvětlit dokud byl ještě naživu?" ptal se Ron.
"Jo, přesně," řekla Hermiona, listujíc Příběhy pěvce Beedla. "Jestliže tyto věci jsou dostatečně důležité, aby je nechal uniknout přímo pod nosem ministerstva, nemyslíte, že nám měl dát vědět proč? Pokud si tedy nemyslel, že nám to bude jasné?"
"Tak to myslel špatně, ne?" řekl Ron. "Vždycky jsem říkal, že byl na hlavu. Skvělý a to všechno, ale cvaknutý. Nechal Harrymu starou zlatonku - co s tím má k čertu dělat?"
"Nemám ponětí," řekla Hermiona. "Když tě Brousek přinutil, aby sis to vzal, Harry, byla jsem si naprosto jistá, že se něco stane!"
"Jo, jasně," řekl Harry a jeho pulse se zrychlil, jak držel zlatonku v prstech. "Nechtělo se mi to moc zkoušet právě před Brouskem.""Co tím myslíš?" zeptala se Hermiona.
"Zlatonka, kterou jsem chytil vůbec poprvé při famfrpálovém zápase?" řekl Harry. "Nepamatuješ se?"Hermiona vypadala naprosto omráčeně.
Ron ovšem se ovšem zakuckal, ukazujíc jako šílenec z Harryho na zlatonku a zase zpátky, dokud nechytil dech.
"To je ta, cos skoro spolknul!"
"Přesně tak," řekl Harry, a jeho srdce začalo rychle bít, když sevřel v ústech zlatonku.
Neotevřela se. Frustrace a hořké zklamání ho zaplavilo. Položil zlatou kuličku, ale Hermiona začala křičet.
"Písmo! Je tam něco napsáno, rychle, koukni se!"
Málem zlatonku upustil překvapením a vzrušením. Hermiona měla úplnou pravdu. Vryt do hladkého zlatého povrchu, tam, kde předtím nebylo nic, bylo pět slov napsaných tenkým, nakloněným rukopisem, ve kterém Harry poznal Brumbálovo písmo:

Otevřu se při zavření.
Stěží to stihl přečíst, než slova zmizela.
"Otevřu se při zavření… Co to má znamenat?"
"Otevřu se při zavření... při zavření... Otevřu se při zavření..."Ale bez ohledu na to kolikrát zopakoval ta slova, s mnoha různými přízvuky, nebyli schopni v nich najít jakýkoliv další význam.
"A ten meč," řekl Ron nakonec, když nakonec vzdali všechny své pokusy o uhádnutí významu nápisu na zlatonce.
"Proč chtěl, aby měl Harry meč?"
"A proč mi to nemohl prostě říct?" řekl Harry tiše. "Byl jsem tam, a meč byl na zdi jeho kanceláře po celou dobu, co jsme spolu minulý rok mluvili . Jestliže chtěl, abych ho měl, proč mi ho tedy prostě nedal?"
Cítil se jakoby seděl u zkoušky s otázkou, kterou by měl být schopen odpovědět, s mozkem pomalým a nereagujícím. Je něco, co z dlouhých rozhovorů s Brumbálem zapomněl? Měl by vědět, co to všechno znamená? Očekával Brumbál, že to pochopí?
"A stejně tak s tou knížkou" řekla Hermiona. "Příběhy barda Beedla... nikdy jsem o ní neslyšela."
"Tys nikdy neslyšela o Příhodách Barda Beedla?" řekl Ron nevěřícně.
"Děláš si srandu, že jo?
"Ne to nedělám." řekla Hermiona překvapeně. "Ty to znáš, jo?"
"Jasně, samozřejmě, že to znám!"
Harry pobaveně vzhlédl. Skutečnost, že Ron četl knížku, kterou Hermiona ne, byla zcela nečekaná. Ron vypadal celý zmatený jejich překvapením.
"No tak! Všechny ty staré dětské příběhy jsou pravděpodobně od Beedla, ne? "Fontána čistého štěstí" … "Čaroděj a vzteklý džbán" … "Bázlivka a její broukající kořen" …"
"Promiň," zachichotal ase Hermiona. "Co bylo to poslední?"
"Zapomeňte na to," řekl nevěřícně
"Rone, víš moc dobře, že já a Harry jsme byli vychováni u mudlů!" začala Hermiona.
"Nečetli jsme příběhy jako tyhle, když jsme byli malí, četli jsme "Sněhurku a sedm trpaslíků" nebo "Popelku…""Cože, to je nemoc?" zeptal se Ron.
"Čili tohle jsou pohádky?" zeptal se Hermiona."Jo," řekl Ron nejistě, "Myslím tím jenom, že tyhle všechny pohádky jsou od Beedla. Nevím jak vypadají v originále. Ale proč chtěl Brumbál, abychom si je přečetli?"
Dole něco zaskřípalo.
"To byl asi Charlie, mamka spí, odplížil se si nechat znovu dorůst vlasy," řekl Ron nervózně.
"Tak jako tak bychom měli jít do postele," zašeptala Hermiona. "Nechci zítra zaspat."

"Ne, to ne," souhlasil Ron. "Brutální trojitá vražda ženichovou matkou… Já zhasnu," zmáčkl zhasínadlo jakmile Hermiona opustila pokoj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 južába južába | Web | 8. ledna 2008 v 18:09 | Reagovat

ahoj u mě na blogu je bleskovka prosím zapoj se, díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama