Chtěla bych tě vzdechnou do obrazu
z modři a zeleně,
abys mohl při každém mrazu
kvést přímo vedle mě.
Pověsím si ho blízko stolu
a líp mi bude hned.
Budeme neustále spolu,
já zahradnice a ty květ.
Zelenou trávu pod chodidly
a temnou modří řek,
ty budeš výškou, budeš křídly
bez slz a výčitek.
A při všech bitvách, při všech bludech
se staneš rozhodčím,
očima slepým básním budeš,
víčky a obočím.
Já za každý trn zaseknutý
a za své ticho chápavé.
křivého slova neřeknu ti
a láskou ti to splatím vše...