Jsme dva.
A přesto mám někdy pocit, že jeden.
Když odcházíš, jako by s tebou odešlo něco ze mě.
Když jsme spolu, žijeme jenom ve svém světě.
Ostaního neznají, je jenom náš.
A pak se probereš, podíváš se na hodiny
a zjistíš, že je čas jít.
Zas jednu část ode mne oddělit.
Dotek ruky, sevření u srdce a pak prázdnota.
Jak se mi ztrácíš z obočí, bez tebe nejsem
a už nikdy nedokážu být....